ECLI:CZ:US:2007:2.US.709.06.1
sp. zn. II. ÚS 709/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. P., zastoupeného JUDr. Františkem Váchou, advokátem se sídlem Zenklova 8, Praha 8, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 4. 2006, sp. zn. 4 C 208/2001, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 25 Co 259/2006, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5 a Městského soudu v Praze jako účastníků, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů. Z obsahu tvrzení uvedených v ústavní stížnosti a připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 Ústavní soud zjistil, že napadeným rozhodnutím soudu prvého stupně byl zamítnut stěžovatelův návrh na prominutí zmeškání lhůty k odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 11. 2005, sp. zn. 4 C 208/2001. K odvolání stěžovatele Městský soud napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil.
Stěžovatel nesouhlasí se závěrem obecných soudů, že neprokázal omluvitelné důvody pro zmeškání lhůty k podání odvolání. Tvrdí, že důvodem opožděného podání bylo jeho přesvědčení, že patnáctidenní lhůta pro podání odvolání uvedená v poučení mu začne běžet až ode dne faktického převzetí rozhodnutí obecného soudu. Svou žádost o prominutí zmeškání lhůty stěžovatel podal poté, co byl soudem vyrozuměn o tom, že odvolání bylo podáno opožděně. Ve své žádosti uvedl, že současná právní úprava doručování fyzickým osobám v občanském soudním řádu je velmi složitá a údaje na výzvách poštovních doručovatelů o lhůtách k vyzvednutí uložených zásilek jsou často matoucí.
Stěžovatel dále připomíná judikaturu obecných soudů, podle níž je namístě, aby s návrhem na prominutí zmeškání lhůty byl spojen i zmeškaný úkon, přičemž tato podmínka je splněna, i když účastník zmeškaný úkon učinil dříve.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem obecného soudu z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti je polemika se způsobem interpretace a následné aplikace příslušných procesních ustanovení občanského soudního řádu, upravujících doručování písemností a prominutí zmeškání lhůty, tedy podústavního práva, obecnými soudy. Stěžovatel uplatňuje tutéž argumentaci jako v řízení u obecných soudů, které se však s jeho námitkami zákonu odpovídajícím způsobem vypořádaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však, jak bylo uvedeno, nepřísluší.
Ústavní soud má za to, že obecné soudy aplikovaly na věc stěžovatele příslušná ustanovení občanského soudního řádu upravující doručování písemností (v tehdy platném znění), aniž by při této aplikaci vybočily z mezí ústavnosti. Jejich závěru, že shora popsané okolnosti způsobu doručování předmětné písemnosti naplnily podmínky ustanovení §46 o.s.ř., v tehdy platném znění, nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Odvolací soud připomněl, že pro doručení zásilky byla v souladu s Instrukcí Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 12. 2004, čj. 691/2004-ODS-Org, zvolená obálka VIII. Tato obálka je opatřena dvěma oddělitelnými chlopněmi, přičemž první z nich obsahuje výzvu k vyzvednutí uložené zásilky, druhá pak poučení o následku odepření převzetí písemnosti, resp. odmítnutí poskytnutí součinnosti nezbytné k řádnému doručení písemnosti. Ve výzvě je pak obsaženo i výslovné poučení o následku nevyzvednutí uložené zásilky, tedy o fikci doručení. Odvolací soud pak podrobně rozvádí postup při doručování, přičemž dospívá k závěru, že fikce doručení nastala dne 18. 11. 2005. Pokud stěžovatel podal odvolání dne 14. 12. 2005, učinil tak opožděně, neboť lhůta k jeho podání (§57 o.s.ř.) uplynula dne 5. 12. 2005. Právnímu závěru, podle něhož stěžovatel podal odvolání opožděně, přičemž v žádosti neuvedl důvody, pro něž by bylo možné zmeškání lhůty omluvit, tak nelze ani z ústavně právního hlediska nic vytknout. Stěžovatel byl řádně poučen o následcích nevyzvednutí zásilky na poště v úložní lhůtě. Jeho argumentaci, že si následků včasného nevyzvednutí nebyl vědom, nelze s ohledem na zásadu vigilantibus iura scripta sunt (jen bdělým náležejí práva) přiznat právní ochranu.
Dle názoru Ústavního soudu napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces, jehož se dovolává. Uvedené právo jednotlivci nezaručuje přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě oprávněnost k ústavní stížnosti.
Ústavní soud zdůrazňuje, že nelze zpochybňovat ústavnost institutu náhradního doručení jako takového. Institut náhradního doručení je v obecné rovině ústavně konformní součástí českého ústavního pořádku. Česká republika, stejně jako ostatní evropské země, čelí problému vyvážení principu rychlosti řízení na straně jedné, a snaze přiblížit se k procedurálně i obsahově správnému verdiktu na straně druhé, tedy verdiktu odpovídajícímu správné aplikaci práva na určitý skutkový stav. Výrazem těchto požadavků a poměřování hodnot a principů, souvisejících s požadavkem na zjištění skutkového stavu na straně jedné a rychlosti řízení na straně druhé, jsou i relevantní ustanovení o doručování, obsažená v občanském soudním řádu. Možnost náhradního doručení zásilky vychází z povinnosti každého aktivně dbát o ochranu svých práv, včetně povinnosti bez zbytečného odkladu přebírat listinné zásilky, jak je v obecné podobě vyjádřena ve výše již zmíněném obecném principu právním vigilantibus iura.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2007
Dagmar Lastovecká,
předsedkyně senátu