ECLI:CZ:US:2007:2.US.72.07
sp. zn. II. ÚS 72/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů a) J. A. a b) ing. K. R. B., obou zastoupených JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 55, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. října 2006, čj. 5 Cmo 367/2006-259, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se domáhají zrušení v záhlaví označeného usnesení Vrchního soudu v Praze. Tím bylo změněno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2006, čj. 53 Cm 95/2005, tak, že bylo rozhodnuto o předběžném opatření, jímž bylo stěžovatelům uloženo zdržet se ve výroku dále specifikovaného jednání jménem společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., se sídlem Klatovy, Za Tratí 602, IČO 90197412, až do doby vydání akcií této společnosti, jež jsou předmětem žaloby podané společností PRAGUE ASSOCIATES /CYPRUS/ LIMITED, reg. č. 66059, Kennedy 70, Papabasiliou House, Nikósie, Kypr, vedené u Městského soudu pod sp. zn. 53 Cm 95/2005. Předběžné opatření dále směřovalo i proti společnosti Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., se sídlem Klatovy, Za Tratí 602, IČO 90197412, a Komerční bance, a.s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33, IČ 45317054.
Podle ustanovení §75 odst. 1, část věty před středníkem, zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
V posuzované ústavní stížnosti jde zejména o otázku povahy předběžného opatření (§102 ve spojení s §74 a násl. o. s. ř.), které může nařídit soud tehdy, je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. Je tedy nepochybné, že nejde o rozhodnutí ve věci samé, ale že se jedná o rozhodnutí zatímní povahy, které bude v průběhu řízení nebo v souvislosti s jeho skončením změněno či zrušeno, a proto se nejedná o rozhodnutí podle §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, tedy o rozhodnutí, proti kterému by nebylo možno použít dalších prostředků. Za takovýto prostředek v uvažovaném smyslu je totiž třeba pokládat projednání věci samé a rozhodnutí. Proto také rozhodnutí o předběžném opatření nemůže být pokládáno za rozhodnutí, proti kterému by byla ústavní stížnost přípustná. Posuzovanou ústavní stížností tedy v podstatě stěžovatelé brojí proti rozhodnutí ve věci, o které řízení před obecnými soudy nebylo dosud pravomocně skončeno (shodně viz usnesení III. ÚS 119/98, Sb.n.u.ÚS, sv. 12, str. 489, či usnesení III. ÚS 494/06, vydané v téže věci).
O posuzované ústavní stížnosti tedy nezbylo Ústavnímu soudu, než rozhodnout tak, jak z výroku tohoto usnesení je patrno, neboť ústavní stížnost nesměřovala proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2007
Stanislav Balík
soudce zpravodaj