ECLI:CZ:US:2007:2.US.744.07.1
sp. zn. II. ÚS 744/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti D. P., zastoupené Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem Dlouhá 141, Příbram II, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 55 E 5550/2004, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 16 Co 285/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 329/2006, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu ČR jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 3. 2007 a i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve zněních pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadla stěžovatelka v záhlaví uvedená usnesení obecných soudů. Tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, vyplývající z čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhla, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil.
Ústavní soud si k projednání a k rozhodnutí věci vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 55 E 5550/2004, ze kterého zjistil následující:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 55 E 5550/2004, nařídil podle vykonatelného výkazu nedoplatků Finančního úřadu pro Prahu 10 ze dne 26. 7. 2004, čj. 238450/04/010524/7167, k uspokojení pohledávky oprávněného ČR - Finanční úřad pro Prahu 10 v částce 122.722.142,- Kč výkon rozhodnutí prodejem nemovitých věcí v usnesení specifikovaných, které jsou ve společném jmění povinného M. P. a jeho manželky (nyní stěžovatelky).
K odvolání povinného a stěžovatelky Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 16 Co 285/2005, rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil.
Dovolání povinného a stěžovatelky Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 329/2006, odmítl jako nepřípustné.
Stěžovatelka s nařízeným výkonem rozhodnutí nesouhlasí. Podle jejího názoru jí obecné soudy svým postupem odňaly možnost jednat, neboť s ní nejednaly jako s účastníkem, ačkoli jím ve smyslu ustanovení §255 odst. 2 o.s.ř. měla být. Tvrdí, že výkonem rozhodnutí jsou postiženy nemovitosti, které nejsou ve výlučném vlastnictví jejího manžela, který v řízení vystupuje jako povinný, a nenáleží ani do společného jmění manželů. Jedná se o nemovitosti, které patří do podílového spoluvlastnictví stěžovatelky a jejího manžela, přičemž jejímu manželovi náleží spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny. Stěžovatelka připomíná, že jejich společné jmění manželů bylo zrušeno pravomocným rozhodnutím soudu a k vypořádání došlo podle zákonné domněnky ve smyslu ustanovení §150 odst. 4 občanského zákoníku. Provádění výkonu rozhodnutí k nemovitostem jako celku je tak podle názoru stěžovatelky nepřípustné. Přestože soudy vzaly tuto skutečnost na vědomí, stěžovatelku odkázaly, aby se svých práv domáhala podáním vylučovací žaloby. Odůvodnění napadených rozhodnutí stěžovatelka považuje za nedostatečné.
V jádru argumentace stěžovatelky uplatněné v ústavní stížnosti leží její tvrzení, že obecné soudy, zejména soud odvolací, se nevypořádaly s tvrzenou skutečností, že povinnému náleží toliko spoluvlastnický podíl k ideální jedné polovině nemovitostí, jejichž prodej byl jako způsob výkonu rozhodnutí v nařízení zvolen.
Z obsahu připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 vyplývá, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, podaný ČR - Finančním úřadem pro Prahu 10, obsahoval všechny obecné náležitosti návrhu dle §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o.s.ř., i náležitosti návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, upravené v §261 odst. 1 o.s.ř. K návrhu byl v souladu s ustanovením §261 odst. 2 o.s.ř. připojen stejnopis exekučního titulu, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. K návrhu byl dále připojen originál výpisu z katastru nemovitostí, z něhož vyplývalo, že nemovitosti jsou ve vlastnictví povinného či ve společném jmění povinného a stěžovatelky. Soud prvního stupně tedy nepochybil, když na tomto podkladě navrhovaný výkon rozhodnutí nařídil.
Námitku, podle níž nemovitosti již nejsou ve společném jmění manželů, nýbrž v podílovém spoluvlastnictví, neshledal odvolací soud v této fázi řízení relevantní. Z obsahu spisu obecný soud zjistil, že v posuzované věci se jedná o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství, a že dle výpisu z katastru nemovitostí bylo na předmětné nemovitosti správcem daně zřízeno zástavní právo podle §72 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Ve smyslu ustanovení §338d odst. 2 o.s.ř. tak lze výkon rozhodnutí vést proti každému pozdějšímu vlastníku nemovitostí, který je nabyl smlouvou, či vůči tomu, na koho přešly. Výtce stěžovatelky, že se soud jejími námitkami nezabýval, tak nelze přisvědčit. Vzhledem k okolnostem případu je odkaz na ustanovení §267 o.s.ř. upravující vylučovací žalobu zcela namístě.
Otázkou účastenství stěžovatelky se zabýval již soud prvého stupně. Vyšel z ustanovení §255 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, jsou-li nařízeným výkonem rozhodnutí postiženy věci nebo práva patřící do společného jmění manželů, je účastníkem řízení, pokud jde o tyto majetkové hodnoty, i manžel povinného. Se stěžovatelkou tak v dalším řízení již jako s účastnicí řízení obecné soudy jednaly.
Ústavní soud tedy nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by vydáním napadených usnesení byl porušen řádný procesní postup obecných soudů, garantovaný článkem 36 Listiny, či jiná ústavně zaručená práva stěžovatelky.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu