ECLI:CZ:US:2007:2.US.835.07.1
sp. zn. II. ÚS 835/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky Odborového svazu pracovníků obchodu České republiky, se sídlem Senovážné nám. 23, Praha 1, zastoupené JUDr. J. K., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 1. 2007 sp. zn. 16 C 16/2006, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu, neboť v řízení, z něhož vzešlo, mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen jako "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud zjistil z obsahu k ústavní stížnosti přiložených listin, že stěžovatelka se žalobou domáhala určení, že rozhodnutí valné hromady žalované "Majetková, správní a delimitační unie odborových svazů", kterým se schvaluje delimitace finančních prostředků odborovým svazům z jejího majetku v celkové výši 55.000.000,- Kč, přijaté na valné hromadě žalované konané dne 16. 12. 2005 jako usnesení č. 7, není v souladu se zákonem a statutem žalované. Obvodní soud pro Prahu 3 žalobu stěžovatelky rozsudkem sp. zn. 16 C 16/2006-59 ze dne 16. 5. 2006 zamítl a stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady řízení.
Proti tomuto zamítacímu rozsudku podala stěžovatelka odvolání, obvodní soud však odvolací řízení dle ust. §104 odst. 1 o.s.ř. zastavil (výrok I.). Dále rozhodl, že se žalobkyni vrací soudní poplatek z odvolání ve výši 1.000,- Kč (výrok II.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.)
V odůvodnění napadeného usnesení obvodní soud argumentoval především poukazem na dikci ust. §15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, dle které je řízení jednoinstančním, neboť člen sdružení má právo obrátit se před okresní soud, nikoliv jen k soudu. V tomto duchu se měl již jednoznačně vyjádřit též Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 9/98. Podle dikce je jediným funkčně příslušným soudem k jakémukoliv rozhodování o věci okresní (obvodní) soud, z čehož plyne, že zde není jiný (funkčně) příslušný soud, který by mohl rozsudek o návrhu vydaný jakkoliv přezkoumávat.
Stěžovatelka se závěrem obvodního soudu nesouhlasí, domnívá se, že řízení není jednoinstanční a proti zamítacímu rozsudku bylo přípustné odvolání.
Dříve, než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh stěžovatelky byl podán včas, zda je přípustný a splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti, jež jsou vyžadovány zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ve vztahu k ústavní stížnosti proti napadanému usnesení obvodního soudu tomu tak není.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Výjimkou je pouze mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Podle druhého odstavce téhož ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy k rozhodné skutečnosti došlo, anebo v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
Podle §229 odst. 4 občanského soudního řádu platí, že "žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení."
V posuzované věci přitom rozhodl obvodní soud v prvém stupni o zamítnutí žalovaného nároku, přičemž tentýž soud jakožto soud odvolací odvolací řízení usnesením zastavil.
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka ústavní stížností napadené usnesení obvodního soudu nenapadla žalobou pro zmatečnost, ač jí tento prostředek k ochraně jejích práv poskytuje výše citované ustanovení občanského soudního řádu. Za těchto okolností je pak nutno považovat projednávanou ústavní stížnost za nepřípustnou a jako takovou ji dle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Ústavní soud musí v řízení o ústavní stížnosti dbát zásady subsidiarity, přičemž výjimku z této zásady může učinit jen při naplnění mimořádných, v zákoně o Ústavním soudu vypočtených předpokladů. V dané věci však důvody pro aplikaci ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud neshledal, neboť stížnost nepřesahuje individuální zájmy stěžovatelky a stěžovatelka ani nevede žádné řízení o opravném prostředku, v němž by docházelo k průtahům.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. června 2007
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj