ECLI:CZ:US:2007:2.US.904.07.1
sp. zn. II. ÚS 904/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti R. K., zastoupené JUDr. Alexejem Závadou, advokátem se sídlem Praha 10, Volyňská 1190/3a, proti rozhodnutí policejního komisaře Policie ČR, Obvodní ředitelství Praha I, služba kriminální policie a vyšetřování, 6. oddělení obecné kriminality, pracoviště Benediktská 1 ze dne 22. 1. 2007 a ze dne 30. 3. 2007, ve věci sp. zn. ČTS OR I - 35/600K - 1-2005- Še, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka svým návrhem napadá shora uvedená rozhodnutí policejního orgánu, neboť jimi měl být porušen čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Rubrikovanými rozhodnutími byly stěžovatelce uloženy pořádkové pokuty ve výši 5.000,- a 20.000,- Kč za nevyhovění výzvě k poskytnutí srovnávacího materiálu (hlasu) ve smyslu §114 odst. 2, 3 a 5 trestního řádu. Stěžovatelka se domnívá, že ukládáním pořádkové pokuty je nucena k poskytování důkazu proti sobě, čímž je porušeno její ústavou zaručené právo nebýt nucena svědčit sama proti sobě.
Proti oběma rozhodnutím policejního orgánu podala stěžovatelka stížnosti, o kterých rozhodl soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 usneseními ze dne 13. 2. 2007 ve věci sp. zn. 43 Nt 4003/2007 a ze dne 12. 4. 2007 ve věci sp. zn. 43 Nt 4010/2007. Tato usnesení však stěžovatelka, ani po výzvě Ústavního soudu k upřesnění petitu svého podání, nenapadla.
Ústavní soud je vázán petitem, jímž stěžovatelka určila okruh ústavní stížností napadených rozhodnutí; nad vymezený rámec je ústavněprávní přezkum dle zásady iudex ne eat ultra petita partium vyloučen. Ústavní soud proto k meritornímu přezkumu napadených rozhodnutí nemohl přikročit.
Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod; k této nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Jestliže by totiž Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí policejního orgánu zrušil, existovala by vedle pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu, rušícího napadená rozhodnutí, pravomocná usnesení soudce Obvodního soudu pro Prahu 1, konstatující naopak jejich správnost, což nelze s ohledem na princip právní jistoty akceptovat (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 58/95, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 7, usnesení č. 2, str. 331 a násl.).
Návrh stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení musel Ústavní soud taktéž z výše uvedených důvodů odmítnout, neboť tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti, jež není věcného projednání schopna.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti nemohl Ústavní soud přistoupit k meritornímu projednání ústavní stížnosti, a proto mu nezbylo než ji ve smyslu §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. srpna 2007
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj