ECLI:CZ:US:2007:2.US.989.07.1
sp. zn. II. ÚS 989/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti společnosti WIKA, spol. s.r.o., se sídlem v Praze, Ke Kostelu 1, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem Ph.D., advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Národní 19, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 1. 2007 č. j. 36 Co 481/2006-157, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 3 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), čl. 83, čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně o zastavení exekuce a úhradě nákladů exekuce.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že krajský soud nařídil na den 30. 1. 2007 v 10 hod. ústní jednání před odvolacím soudem. Dne 19. 1. 2007 zaslal stěžovatel soudu žádost o odročení jednání, neboť dne 16. 1. 2007 se dozvěděl, že jeho právní zástupce má na uvedený den časovou kolizi s jednáním před Ústavním soudem ve věci sp.zn. IV. ÚS 553/06 (termín jednání byl potvrzen pracovnicí Ústavního soudu). Dne 26. 1. 2006 však obdržel přípis krajského soudu, že se jeho žádosti o odročení nevyhovuje.
Stěžovatel zdůrazňuje, že právní zástupce vykonává advokacii samostatně a nebyl schopen zajistit si na uvedené jednání před krajským soudem substituci a substituce před Ústavním soudem není možná. Krajský soud ve věci přesto jednal s odůvodněním, že k jednání před odvolacím soudem byl právní zástupce předvolán již dne 18. 12. 2006, zatímco k jednání před Ústavním soudem až dne 16. 1. 2007.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím a spisem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 553/06 z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že rozhodování o důvodnosti omluvy účastníka řízení v souvislosti s žádostí o odročení jednání spadá výlučně do kompetence obecného soudu a Ústavní soud není oprávněn takové rozhodnutí (pokud se nejedná o zcela výjimečný exces, způsobilý svou intenzitou zasáhnout do základních práv účastníka řízení) přezkoumávat. V projednávané věci však krajský soud rozhodoval v souladu s právním názorem vysloveným v rozhodnutí publikovaném jako R 38/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a stěžovatelem namítané pochybení soudu lze hodnotit maximálně jako nedostatek vstřícnosti, nikoliv však jako postup soudu vybočující z mezí ústavnosti.
Stěžovatel byl včas vyrozuměn o tom, že jeho žádosti o odročení jednání se nevyhovuje, a proto si mohl zajistit k jednání u odvolacího soudu substituci, přičemž okolnost, že vykonává praxi samostatně, zajištění substituce nevylučuje a nezakládá sama o sobě automaticky důvod k vyhovění požadavku na odročení jednání. Pro zastupování před Ústavním soudem s účinností od 1. 4. 2004 platí na základě novely provedené zák. č. 83/2004 Sb., že advokát se v řízení před Ústavním soudem není oprávněn dát zastoupit jen advokátním koncipientem. Obecně je tedy substituce možná i pro jednání před Ústavním soudem.
Ústavní soud poukazuje i na to, že k odročení jeho jednání ve věci sp. zn. IV. ÚS 553/06 na den 30. 1. 2007 v 14.30 hod. došlo při ústním jednání dne 16. 1. 2007, jehož se právní zástupce osobně zúčastnil, kdy mu bylo známo, že na den 30. 1. 2007 již má nařízeno jednání u jiného soudu, a měl tedy přímo možnost požádat o konání jednání v jiném termínu, případně pozdějším čase.
Z výše uvedeného je zřejmé, že Ústavní soud neshledal v projednávané věci stěžovatelem namítané porušení základních práv a svobod.
Vzhledem k tomu, že, jak Ústavní soud ověřil, odvolací soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje s jeho závěry, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu