ECLI:CZ:US:2007:3.US.1086.07.1
sp. zn. III. ÚS 1086/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. D., zastoupeného JUDr. Robertem Kameníkem, advokátem se sídlem v Brně, Česká 15, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2007, č.j. 16 Co 103/2006-125, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud – pro porušení čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod – zrušil v záhlaví označené rozhodnutí, kterým odvolací soud odmítl jím podané odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně v občanskoprávní věci o peněžité plnění.
Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 1. 8. 2005, č.j. 5C 968/97-111, byla zamítnuta žaloba stěžovatele o zaplacení 833 333,-Kč s 19% úrokem z prodlení od 9. 12. 1995.
Odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí odvolací soud napadeným usnesením odmítl poté, co dospěl k závěru, že stěžovatel, ač byl k tomu řádně vyzván (výzvou ze dne 11. 10. 2005, č.j. 5C 968/97-121), neodstranil vytknuté vady podání (odvolání) a pro tento nedostatek nebylo možno v řízení pokračovat (§211, §43 odst. 2 o.s.ř.).
Postup odvolacího soudu a potažmo i soudu prvního stupně, jenž vyústil ve vydání tohoto usnesení, považuje stěžovatel za nesprávný, neboť podle něj podané odvolání obsahovalo již při jeho podání všechny zákonem požadované náležitosti (§205 odst. 1 o.s.ř.), a to včetně náležitostí ve výzvě soudu prvního stupně označených; podle názoru stěžovatele tudíž nebyl dán důvod, aby odvolání bylo odmítnuto (§43 odst. 2 o.s.ř.).
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákona o Ústavním soudu“/].
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. §72 odst. 3 téhož předpisu).
Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním („ne-ústavním“) institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, však v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Podle §229 odst. 4 o.s.ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto resp. odvolací řízení zastaveno; jinak řečeno, tímto důvodem je sama nezákonnost usnesení odvolacího soudu.
Právě takové (právní) námitky uplatnil stěžovatel v ústavní stížnosti, aniž by se však k tomuto (mimořádnému) opravnému prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle občanského soudního řádu slouží (a je mu k dispozici), uchýlil, tj. aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu §229 odst. 4 o.s.ř. zahájil.
Jinak řečeno, již sama okolnost tvrzené vadné, resp. nadbytečné výzvy soudu prvního stupně k odstranění vad podání a potažmo závěru odvolacího soudu o tom, že vytknuté vady odvolání nebyly odstraněny a v řízení nebylo možno pro tento nedostatek pokračovat ( §211, §43 odst.2 o.s.ř.), kterou stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, byla ve svém důsledku důvodem objektivně použitelným již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o.s.ř. proti usnesení odvolacího soudu, posléze (zde) napadeného ústavní stížností.
Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (ústavní stížností není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Z uvedených důvodů – konformně názorům vyjádřeným v obdobných věcech již v dřívějších usneseních Ústavního soudu (např. ve věcech sp. zn. III. ÚS 683/05, sp. zn. III. ÚS 533/05 či sp. zn. III.ÚS 141/06 ) – dospěl Ústavní soud i v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle citovaného §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2007
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj