ECLI:CZ:US:2007:3.US.1185.07.1
sp. zn. III. ÚS 1185/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek 1. Y. H. a 2. H. V., obou zastoupených JUDr. Jaroslavem Peštou, advokátem v Praze 2, Blanická 25, proti usnesení Vrchního sudu v Praze ze dne 24. 1. 2007, čj. 11 Cmo 281/2006-80, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2006, čj. 66 C 24/2005-54, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 8. 5. 2007 se stěžovatelky domáhaly zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatelky uvedly, že bylo porušeno jejich právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS"), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný.
Stěžovatelky v ústavní stížnosti uvedly, že proti usnesení odvolacího soudu podaly dovolání.
Na žádost Ústavního soudu Nejvyšší soud dne 7. 9. 2007 sdělil (č. l. 8 spisu Ústavního soudu), že stěžovatelky podaly v dané věci dovolání, a současně zaslal kopii tohoto dovolání. Z předložené kopie Ústavní soud zjistil, že stěžovatelky podaly dne 9. 5. 2007 proti ústavní stížností napadenému usnesení odvolacího soudu dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, kdy argumentovaly nesprávným právním posouzením věci.
Z kopie usnesení odvolacího soudu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelky byly poučeny, že proti usnesení odvolacího soudu není přípustné dovolání, ledaže by dovolací soud dospěl k závěru, že usnesení odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (tedy že lze podat dovolání pouze dle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, přičemž bude na posouzení Nejvyššího soudu, zda dovolání bude přípustným, tj. zda Nejvyšší soud shledá zásadní právní význam napadeného usnesení).
Podle §75 odst. 1 ZÚS ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 ZÚS); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 ZÚS).
Dle §72 odst. 4 ZÚS byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Z interpretace výše uvedených ustanovení ZÚS vyplývá následující. U mimořádného opravného prostředku (kterým je i dovolání), který může orgán, jenž o něm rozhoduje, odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení a v době jeho podání tedy není zřejmé, zda je či není přípustný, zákon netrvá na tom, aby stěžovatel takový opravný prostředek uplatnil před podáním ústavní stížnosti. Na straně druhé však takový mimořádný opravný prostředek lze uplatnit, aniž by tím byla ohrožena možnost posléze podat ústavní stížnost, neboť jestliže orgán odmítne takový opravný prostředek z důvodů závisejících na jeho uvážení, zůstává stěžovateli otevřena lhůta pro podání ústavní stížnosti (§72 odst. 4 ZÚS). Podmínkou je pouze to, aby stěžovatel předchozí mimořádný opravný prostředek uplatnil řádně, aby nedošlo k jeho odmítnutí z jiného důvodu (např. pro opožděnost).
Jak bylo výše uvedeno, stěžovatelky podaly souběžně s ústavní stížností také dovolání (obsahující stejnou argumentaci) a probíhají tak paralelně dvě soudní řízení, ve kterých se mohou domáhat svých práv. S ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti k ostatním procesním prostředkům (§75 odst. 1 ZÚS), jakož i vzhledem k zásadě minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, proto Ústavní soud rozhodl tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) ZÚS odmítl pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2007
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu