ECLI:CZ:US:2007:3.US.1257.07.1
sp. zn. III. ÚS 1257/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 28. června 2006 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Miloslava Výborného a Jana Musila jako soudce zpravodaje, ve věci ústavní stížnosti, kterou podal K. P. T., právně zastoupený JUDr. Davidem Štrosem, advokátem se sídlem v Praze, Národní 32, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 29. 3. 2007 sp. zn. KZT 636/2007 a proti usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 1. 3. 2007 sp. zn. ČTS:OKFK-10/15 -C-2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení policejního orgánu a na něj navazujícího rozhodnutí státního zastupitelství jako orgánu stížnostního, neboť jimi mělo být porušeno jeho základní právo vyplývající z článku 2 odst. 3 Ústavy ve spojení s článkem 2 odst. 2 a článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen ,,Listina").
Jak Ústavní soud zjistil z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, bylo v záhlaví uvedeným usnesením policejního orgánu zahájeno podle §160 odst. 1 tr. řádu trestní stíhání stěžovatele pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti dle §252a odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona, ve spolupachatelství dle ust. §9 odst. 2 tr. zákona. Tohoto trestného činu se měl stěžovatel (zkráceně řečeno) dopustit tak, že spolu s obviněnými M. V. a P. F. vytvořil a realizoval fiktivní platební systém, v jehož rámci umožňoval za úplatu zejména asijským státním příslušníkům vyvádět do zahraničí účetně nevykázaný zisk z jejich podnikatelské činnosti na území České republiky. Finanční prostředky v měně USD a EUR vkládal na účty společnosti Eagle Invest a. s. a Xaadoo.com Inc. vedené u Volksbank CZ a. s. a odesílal je na konkrétní zahraniční účty s předstíraným důvodem platby jako proplacení dárkových poukázek Xaadoo Gift Vouchers. Za období do 10. 8. 2005 do 31. 12. 2005 převedl tímto způsobem do zahraničí částku nejméně ve výši 148.000.000,- Kč, a to v úmyslu zkrátit daň, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění.
Proti usnesení policejního orgánu podal stěžovatel stížnost, která byla státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Praze v záhlaví uvedeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel nejprve zdůraznil, že výkon státní moci, tedy i zahájení trestního stíhání, je nutno provést za podmínek stanovených v zákoně a usnesení o zahájení trestního stíhání se proto musí řídit zásadami uvedenými v ust. §160 odst. 1 tr. řádu, přičemž náležitostí takového usnesení je především popis skutku, ze kterého je osoba obviněna. Neoddělitelnou částí popisu skutku musí být také objektivní stránka trestného činu, tedy popis jednání zformulovaný tak, že obecné pojmy uvedené ve skutkové podstatě trestného činu podle §252a tr. zákona jsou v něm specificky rozvedeny. Pokud tedy skutková podstata trestného činu hovoří o zastírání původu věci nebo hodnoty, pak součástí popisu skutku musí být individualizace věci nebo hodnoty. Dále musí skutková tvrzení obsahovat individualizaci osoby, jíž hodnota patří a zároveň popis jednání, jak byla tato věc nebo hodnota nabyta, který odůvodňuje závěr, že věc byla získána trestnou činností. Stěžovatel namítal, že v případech trestné činnosti, z níž je obviněn, musí popis skutku obsahovat i popis nelegálního jednání uvedených třetích osob, a to jednání vyššího stupně společenské nebezpečnosti, zakládajícího trestněprávní a nikoli toliko správní či občanskoprávní odpovědnost. Pokud tento popis nelegálního jednání přiřaditelného určité osobě při získávání věci nebo hodnoty není součástí popisu skutku, pak tento popis neobsahuje objektivní stránku trestného činu. Stěžovatel trvá na tom, že v projednávaném případě se nelze spokojit s ,,fantazírováním ohledně všeobecně přijímaného pravidla, že asijští státní příslušníci podnikající na území ČR zde nezdaňují své zisky", neboť tak dle názoru stěžovatele není individualizováno jednání, které má být základem pro obvinění z trestného činu, resp. takovýto popis nezakládá dostatečnou právní jistotu o nezaměnitelnosti skutku. Stěžovatel dále poukazuje na to, že dle jeho názoru z popisu skutku v napadeném usnesení není zřejmé, že by výše popsané jednání bylo zahrnuto úmyslem a chybí tedy i popis subjektivní stránky trestného činu.
Stěžovatel dále poukazuje na skutečnost, že součástí práva na spravedlivý proces, včetně rozhodnutí orgánů státní moci, je i jakémukoliv rozhodnutí imanentní přítomnost náležitého zdůvodnění. Je to právě zdůvodnění, které zakládá přezkoumatelnost či nepřezkoumatelnost, resp. zmatečnost rozhodnutí. Sám zákonodárce toto pravidlo objektivizoval v ust. §160 odst. 1 poslední věta tr. řádu. Jestliže jsou ve skutkovém sdělení obsažena určitá tvrzení, pak tato tvrzení musí mít podklad ve spisovém materiálu a i ve sdělení obvinění se jimi musí rozhodující orgán zabývat. Pokud je sděleno obvinění podle §252 odst. 1 tr. zákona pro základní skutkovou podstatu tohoto trestného činu, pak z celého odůvodnění nevyplývá, jak Policie ČR a potažmo dozorující státní zástupce došel k závěru, že se jedná o nezdaněné příjmy, ze kterých nebyly odvedeny zákonné odvody, navíc jako jednání postižitelné trestněprávními normami. Stěžovatel podotýká, že žádná z osob, jejichž finanční prostředky jsou zajištěny, nebyla do dnešního dne obviněna z jakékoliv trestné činnosti. Tvrzení o nezdaněných příjmech není dle názoru stěžovatele založeno na žádné části spisového materiálu. Stěžovatel dále uvedl, že pokud byly v jeho trestní věci na úřední záznam vyslechnuty nějaké osoby, které mají v souvislosti s touto kauzou zajištěny finanční prostředky na svých účtech nebo na účtu společnosti Xaadoo.com Inc., pak všechny tyto osoby tvrdily a většina dle názoru stěžovatele i doložila, že do České republiky dovezla větší obnos hotovosti z ciziny, přičemž toto doložily potvrzením celnice Praha - Ruzyně nebo jinými doklady. Stěžovatel je toho názoru, že odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž policejní komisař tvrdí, že ,,...fyzické i právnické osoby nemohou hodnověrně prokázat původ finančních prostředků...", je zcela zjevným nepochopením základního práva presumpce neviny. Na tomto tvrzení, které dle názoru stěžovatele zcela jednoznačně porušuje právo presumpce neviny, je založeno i odůvodnění tvrzení policejního orgánu o nelegálnosti výnosů jako o podstatné části objektivní stránky trestného činu podle §252a odst. 1 tr. zákona. Z tohoto důvodu dle názoru stěžovatele není ani možno, aby bylo odůvodněno trestní stíhání stěžovatele.
Stěžovatel dále s ohledem na kvalifikovanou skutkovou podstatu podle §252a odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona namítá, že v odůvodnění napadeného usnesení dle jeho názoru zcela absentuje vysvětlení a hlavně zjištění, na jejichž základě se policejní orgán domnívá, že je naplněna skutečnost získání značného prospěchu.
II.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v minulosti ve své judikatuře (např. v nálezu III. ÚS 62/95, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, sv. 4, č. 78) opakovaně vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Usnesení, kterým se podle §160 odst. 1 tr. řádu rozhoduje o zahájení trestního stíhání, je úkonem se závažnými důsledky pro osobu obviněného a k jeho vydání smí dojít jedině v zákonných mezích (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny). Toto rozhodnutí má však ve své podstatě toliko předběžný charakter a jeho smyslem ve vztahu k obviněnému je oznámení, že je stíhán pro určitý skutek, což je podmínkou dalších procesních úkonů v trestním řízení. Důvodnost a zákonnost trestního stíhání bude příslušnými orgány z úřední povinnosti zkoumána po celou dobu řízení, jež je zákonem upraveným postupem poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. V procesu, který probíhá, resp. teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, tj. především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem (viz článek 4 Ústavy).
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi s ohledem na výše uvedené zdůrazňuje, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve fázi přípravného řízení považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za zásadně nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí (srov. I. ÚS, 486/01, IV. ÚS 213/03). Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy v uvedených souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Svou ingerenci považuje Ústavní soud za ospravedlnitelnou zpravidla pouze v situaci, kdy by došlo k porušení ústavně zaručených práv a svobod, které nelze odčinit jinak; především se jedná o případy vzetí do vazby nebo otevření zásilek, či jiné mimořádné situace, jako kupř. rozhodnutí orgánů činných v trestní řízení vyznačující se prima facie zjevnou svévolí a nerespektující kogentní ustanovení příslušných právních předpisů.
V projednávaném případě Ústavní soud neshledal, že by kterékoli z napadených rozhodnutí orgánů činných v trestní věci stěžovatele neslo znaky tak závažných pochybení, jež by opravňovala k využití kasační pravomoci Ústavního soudu. Pokud jde o námitky stěžovatele ohledně popisu skutku, pro nějž je trestně stíhán, a údajných nedostatků odůvodnění usnesení podle §160 odst. 1 tr. řádu, Ústavní soud výhrady stěžovatele nesdílí a konstatuje, že se s uplatněnými námitkami stěžovatele dostatečným a vyčerpávajícím způsobem vypořádala již dozorující státní zástupkyně. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně připomněl, že na samém počátku trestního stíhání není ještě možné dosáhnout naprosté jistoty o spáchání trestného činu. K závěru o tom postačí v této počáteční fázi vyšší stupeň pravděpodobnosti nasvědčující tomu, že stěžovatel spáchal skutek způsobem popsaným ve skutkové větě usnesení. Z tohoto vymezení lze též dovodit požadovanou úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Při rozhodování o zahájení trestního stíhání - s ohledem na důkazní situaci - není možné po orgánech činných v trestním řízení požadovat, aby v usnesení byl obsažen zcela vyčerpávající popis skutku. Trestná činnost nemusí a ani nemůže být v tomto stadiu spolehlivě prokázána a ve skutkové větě popsána v takové míře, jak je tomu např. u obžaloby.
V projednávaném případě je napadené usnesení policejního orgánu odůvodněno velmi podrobně. Z odůvodnění jednoznačně vyplývá, že se stěžovatel měl vědomě a úmyslně podílet na vytvoření výše uvedeného fiktivního platebního systému, je zde podrobně a přesvědčivě popsáno, k jakým nekalým účelům tento platební systém měl sloužit. V napadeném usnesení je dále podrobně vylíčeno, jakým způsobem měl stěžovatel trestnou činnost připravovat zakládáním tzv. off-shore společností v zemích, kde je založení těchto společností možné prostřednictvím agenta, za poplatek, bez osobní účasti a není podmíněno složením základního jmění. Rovněž je v napadeném usnesení policejním orgánem podrobně popsáno, jakým způsobem měl stěžovatel vytvořit fiktivní smlouvu o obchodním zastoupení mezi společností Eagle Invest a. s. a společností Xaadoo.com Ltd., podílet se na zřizování bankovních účtů pro převody příslušných finančních prostředků, obstarávat fiktivní dárkové poukázky ,,Xaadoo Gift Vouchers", atd. Všechny tyto skutečnosti, jež policejní orgán v napadeném usnesení dopodrobna rozvedl, představují indicie, jež umožňují s vyšší mírou pravděpodobnosti dovodit, že se stěžovatel dopouštěl jednání subsumovatelného pod skutkovou podstatu tr. činu dle §252a odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona. Pokud jde o stěžovatelem zvláště zdůrazňovanou námitku ohledně původu předmětných finančních prostředků, Ústavní soud konstatuje, že nekalý a nelegální původ těchto peněz je ve fázi zahájení trestního stíhání dostatečně implikován samotným vytvořením fiktivního platebního systému stěžovatelem a jeho spoluobviněnými, přičemž otázka, zda šlo o majetkový prospěch získaný trestnou činností, bude řešena v dalším řízení. Ústavní soud znovu připomíná, že usnesení dle §160 odst. 1 není meritorním rozhodnutím o vině stěžovatele trestným činem, ale vyjadřuje toliko důvodné podezření z určité trestné činnosti, které bude následně buď rozptýleno či potvrzeno dalším postupem orgánů činných v trestním řízení.
Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému konstatuje, že napadené usnesení o zahájení trestního stíhání splňuje náležitosti vyžadované ustanovením §160 odst. 1 trestního řádu, obsahuje popis skutku, ze kterého je osoba obviněna, tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, náležité označení obviněného a skutečností, které umožňují závěr o důvodnosti trestního stíhání. Všechny tyto náležitosti jsou v projednávané věci dle názoru Ústavního soudu splněny. Ani rozhodnutí státní zástupkyně o stěžovatelově stížnosti nepovažuje Ústavní soud za svévolné, poněvadž se pečlivě vypořádalo se stěžovatelovými námitkami a vysvětlilo, proč nemohou postačovat k vyhovění jeho stížnosti, a jeho odůvodnění tak plně vyhovuje požadavkům vyjádřeným v ust. §134 odst. 2 tr. řádu.
Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2007
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu