ECLI:CZ:US:2007:3.US.1268.07.1
sp. zn. III. ÚS 1268/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti N. T. H., zastoupené JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem se sídlem v Teplicích, Dlouhá 31/63, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2007, č.j. 8 Ca 86/2007-24, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil - pro porušení čl. 6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - v záhlaví označené rozhodnutí obecného (správního) soudu, kterým nebyl přiznán odkladný účinek její žalobě podané proti rozhodnutí správního orgánu ( §73 odst. 2 s.ř.s.).
Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že stěžovatelka podala žalobu proti rozhodnutí správního orgánu (§65 a násl. s.ř.s.), kterou se domáhala zrušení rozhodnutí ministra vnitra ze dne 7. 2. 2007, č.j.: VS-436/RK/3-2006; současně s podanou žalobou podala návrh, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2007, č.j. 8 Ca 86/2007-24, nebyl žalobě odkladný účinek přiznán.
Stěžovatelka nepovažuje stížností napadené usnesení vydané v "řízení o pobytu cizince na území ČR" za rozhodnutí dočasné povahy ve smyslu §104 odst. 3 písm. c) s.ř.s.; v jejím případě (je občankou Vietnamu) navíc nelze akceptovat ani "způsob reparace" s níž uvažuje Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III.ÚS 156/05, neboť zamítavé usnesení soudu může způsobit negativní reakci správních orgánů rozhodujících o povolení k pobytu v České republice.
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Ústavní stížnost se totiž vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány.
K povaze rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku správní žalobě se vyjádřil Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. III.ÚS 665/06 tak, že jde o "rozhodnutí zatímní povahy, které bude v průběhu řízení nebo po jeho skončení změněno či zrušeno (srov. §73 odst. 3, 4 s.ř.s.)", a proto se nejedná o rozhodnutí, "proti kterému by nebylo možno použít dalších prostředků. Za takovýto prostředek v uvažovaném smyslu je totiž třeba pokládat projednání věci samé a rozhodnutí". Z toho Ústavní soud dovodil, že "rozhodnutí správního soudu o odkladném účinku žaloby nemůže být zásadně pokládáno za rozhodnutí, proti kterému by byla ústavní stížnost přípustná". Posuzovaná ústavní stížnost "tedy v podstatě brojí ... proti rozhodnutí ve věci, o které řízení před obecnými soudy nebylo dosud pravomocně skončeno (srov. přiměřeně usnesení III. ÚS 119/98, Sb.n.u.ÚS, sv. 12, str. 489)". Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou s tím, že nesměřovala proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Ústavní soud nemá důvod se od těchto závěrů odchýlit, a v nyní posuzované věci rozhodnout jinak.
Jinak řečeno, důvod nepřípustnosti ústavní stížnosti zde spočívá v tom, že směřuje proti toliko procesnímu rozhodnutí, jež bylo vydáno jakožto dílčí opatření v rámci řízení, a jehož účel a smysl je zase jen (zásadně) procesní. Proto - a vzhledem k jeho zatímnosti - se nemůže vyznačovat kvalitou "konečného" rozhodnutí, jež je již procesními prostředky nenapravitelné, a jímž může dojít k zásahu do ústavně chráněných základních práv a svobod účastníka. Platí však, že jen rozhodnutí, jež naopak tuto "kvalitu" má, může být způsobilým předmětem ústavní stížnosti.
Nepřiznáním odkladného účinku správní žalobě se též nikterak nepředjímá výsledek řízení, resp. rozhodnutí ve věci samé.
V důsledku řečeného nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost (spolu s akcesorickým návrhem na "přiznání odkladného účinku ústavní stížnosti") podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2007
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj