ECLI:CZ:US:2007:3.US.1573.07.1
sp. zn. III. ÚS 1573/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 1. srpna 2007 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele MUDr. J. S., zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Klavíkem, advokátem se sídlem 537 01 Chrudim III, Havlíčkova 99, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 3. 2007 č. j. 29 Odo 1323/2005-305, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku Nejvyššího soudu, jímž bylo zamítnuto jeho dovolání směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 19. 5. 2005 č. j. 23 Co 358/2004-285. Uvedl, že soud I. stupně vyhověl žalobě, kterou se domáhal určení vlastnictví k nemovitostem, tj. určení, že jejich vlastníkem je Veřejná obchodní společnost JHS, soud II. stupně k odvolání správce konkurzní podstaty obchodní společnosti JHS móda s. r. o. výrok změnil tak, že se návrh pro nedostatek naléhavého právního zájmu na určovací žalobě zamítá. Nejvyšší soud v rozsudku o zamítnutí dovolání pak konstatoval, že případný výrok soudu určující vlastnické právo ve prospěch Veřejné obchodní společnosti JHS neřeší otázku výše podílu žalobce (tj. stěžovatele jako bývalého společníka této společnosti) na jejím zisku za rok 1997, ani tomu odpovídající výši daně z příjmů. S tímto závěrem nemůže souhlasit, poněvadž daňová povinnost ze zisku není na straně veřejné obchodní společnosti, nýbrž na straně společníků, a to podle výše jejich podílů. Proto zjištění, že Veřejná obchodní společnost JHS je nadále vlastnicí označených nemovitostí, když dle jeho přesvědčení k jejich prodeji platnou smlouvou nedošlo a nedošlo tedy ani ke vzniku daňové povinnosti ze zisku z prodeje, má pro něj jako společníka Veřejné obchodní společnosti JHS a daňového poplatníka značný význam a pro určovací žalobu tak na jeho straně existuje naléhavý právní zájem. Z uvedených důvodů je přesvědčen o tom, že rozhodnutí Nejvyššího soudu je v rozporu s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i s čl. 1 Dodatkového protokolu k této úmluvě.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud se v rozhodnutí o dovolání, podaném žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 19. 5. 2005 č. j. 23 Co 358/2004-258 vypořádal s uplatněnou dovolací námitkou, tj. s tvrzením, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a opodstatněně dovolání zamítl. V odůvodnění rozsudku pak vyčerpávajícím způsobem vyložil ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu, dle něhož uplatnit žalobou rozhodnutí o určení, zda právní vztah nebo právo je či není, lze jen tehdy, je-li na tomto určení naléhavý právní zájem. V předmětné věci pak, s poukazem na zjištěné skutečnosti i na svou judikaturu, Nejvyšší soud vysvětlil charakter a funkci určovací žaloby, jakož i důvody, pro které žalobce existenci naléhavého právního zájmu neprokázal. Na toto odůvodnění lze proto v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. srpna 2007
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu