ECLI:CZ:US:2007:3.US.1748.07.1
sp. zn. III. ÚS 1748/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů L. H. a H. J., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. května 2007 sp. zn. 12 C 69/2007, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. listopadu 2005 sp. zn. 12 C 206/2002, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2006 sp. zn. 23 Co 92/2006 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2007 sp. zn. 28 Cdo 3442/2006, spolu s návrhem na zrušení části ustanovení §229 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, slova " prvního stupně nebo odvolacího soudu", mimo ústní jednání dne 31. července 2007, soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé podáním Ústavnímu soudu ze dne 29. června 2007, doručeným Ústavnímu soudu dne 11. července 2007, se domáhali přezkoumání výše označených rozhodnutí jimiž byla zamítnuta jejich žaloba na vydání blíže určených nemovitostí a byla jim uložena povinnost nahradit náklady řízení. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, proto stěžovatelé proti tomuto rozsudku podali dovolání, které Nejvyšší soud odmítl pro nesplnění podmínky řízení spočívající v absenci právního zastoupení stěžovatelů advokátem. Stěžovatelé podali žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí dovolacího soudu, jež byla zamítnuta jako nepřípustná, a rozhodnutí o odvolání dosud nebylo projednáno odvolacím soudem.
Stěžovatelé dále zejména namítali, že napadenými rozhodnutími obecné soudy porušily jejich právo na právní pomoc v řízení před soudy zaručené čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení svých práv spatřují i v nezákonném postupu obecných soudů v rozporu s hmotněprávními i procesními předpisy. Současně podávají návrh na zrušení části ustanovení §229 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř."), slova "prvního stupně nebo odvolacího soudu", neboť toto omezení je v rozporu s Ústavou zaručeným právem na soudní ochranu.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci se Ústavní soud zaměřil na posouzení otázky, zda je přípustná ústavní stížnost napadající usnesení nalézacího soudu, jímž byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost, a dále zda je možné přezkoumat tomu předcházející řízení.
Ve smyslu §35 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Tyto podmínky ve věci posuzované ústavní stížnosti ke dni jeho podání (§27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) splněny nejsou.
Vycházeje ze skutečnosti vpředu zjištěných posoudil Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelů jako nepřípustnou, neboť
a) v daném případě stěžovatelé podali ústavní stížnost za situace, kdy řízení ve věci ještě nebylo pravomocně skončeno. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. května 2007 (12 C 69/2007-13) byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2007 (28 Cdo 3442/2006-143) pro její nepřípustnost. Stěžovatelé proti tomuto rozhodnutí podali dne 12. června 2007 odvolání, ale Městský soud v Praze dosud o opravném prostředku nerozhodl. Ústavní soud tedy (veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů) konstatuje, že ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. května 2007 (12 C 69/2007-13) nesplňuje nezbytnou formální (procesní) náležitost - tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva - k tomu, aby se jí mohl zabývat meritorně.
b) ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); takovýmto rozhodnutím v posuzované věci je rozsudek odvolacího soudu (23 Co 92/2006-123) a proto lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím po doručení rozsudku odvolacího soudu dne 14. července 2006 advokátu, který stěžovatele v odvolacím řízení zastupoval (§72 odst. 3 al. 1 zákona o Ústavním soudu). Byla-li však ústavní stížnost podána dne 9. července 2007 (svěřením zásilky k poštovní přepravě), je zřejmé, že zákonem stanovená lhůta nebyla zachována a že takto podaná ústavní stížnost je opožděná. Stěžovatelé proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu podali sice dovolání, ale Nejvyšší soud dovolání usnesením ze dne 31. ledna 2007 (28 Cdo 3442/2006-143) odmítl dle ust. §241 odst. 1 a 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. pro nesplnění podmínky řízení spočívající v absenci právního zastoupení stěžovatelů advokátem.
Ústavní soud se zabýval i tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Splnění žádné z podmínek uvedených v označeném ustanovení však neshledal a stěžovatelé jejich existenci ani netvrdili.
Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud dle ustanovení §43 odst. 1 písm.b), e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl, neboť jde o nepřípustný návrh, aniž by se jevilo účelné vést stěžovatele k odstranění vady návrhu - chybějícího právního zastoupení stěžovatelů.
S ohledem na takto rozvedené důvody a vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti nebylo třeba zabývat se návrhem na zrušení části ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř., slova "prvního stupně nebo odvolacího soudu", neboť tento návrh má pouze akcesorickou povahu, a proto sdílí osud odmítnuté ústavní stížnosti (k tomu srov. např. usnesení ve věci III. ÚS 101/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., vydání 1., usn. č. 22, Praha 1996).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 31. července 2007
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj