ECLI:CZ:US:2007:3.US.1756.07.1
sp. zn. III. ÚS 1756/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 1. srpna 2007 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Ing. M. D., zastoupeného JUDr. Šárkou Apltauerovou, advokátkou se sídlem 702 00 Moravská Ostrava, Preslova 9, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2007 sp. zn. 8 Co 69/2007 a Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 10. 2006 sp. zn. 22 C 151/2001, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že byl soudem I. stupně zavázán ke splnění výživného manželce, a to za dobu od 22. 12. 2000 do 14. 7. 2003 celkovou částkou 449.355,- Kč, dále pak k úhradě nákladů řízení. Proti rozhodnutí podal odvolání, jemuž nebylo vyhověno - soud II. stupně rozsudek v celém rozsahu potvrdil, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Dále ve svém podání vyslovil přesvědčení, že pro rozhodnutí nebyly správně zjištěny poměry účastníků, soudy nerespektovaly obsah §91 a §96 odst. 1 zákona o rodině, své právní závěry založily na pouhých fikcích a v rozporu s provedenými důkazy.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a) §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Ostravě přezkoumal rozsudek Okresního soudu v Karviné, jímž byl stěžovatel zavázán zaplatit žalobkyni jako manželce na její výživu za dobu od 22. 12. 2000 do 14. 7. 2003 celkovou částku 449.355,- Kč, a opodstatněně jej potvrdil. V obsáhlém odůvodnění se vypořádal se všemi námitkami stěžovatele uplatněnými v odvolání a vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč skutková zjištění, učiněná soudem I. stupně, odpovídají obsahu provedených důkazů o majetkových, osobních a výdělkových poměrech účastníků, rozsahu jejich potřeb a také proč provedené právní hodnocení a učiněné závěry shledal v souladu se zásadami obsaženými v §91 a v §96 zákona o rodině. Lze dodat, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 81, 83 a 90 Ústavy České republiky). Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy České republiky) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu, a jestliže obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů učiněné obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. V předmětné věci pak Ústavní soud v činnosti soudů neshledal rozpor s obsahem §132 občanského soudního řádu, s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, a proto i na odůvodnění předmětných rozhodnutí lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. srpna 2007
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu