ECLI:CZ:US:2007:3.US.178.07.1
sp. zn. III. ÚS 178/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. května 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky M. K., právně zastoupené Mgr. T. G., směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2005 č. j. 8 Co 165/2005-141, a proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2005 č. j. 17 C 126/2002-103, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 19. 1. 2007, a která byla doplněna podáními Ústavnímu soudu doručenými dne 16. 4. 2007 a dne 23. 4. 2007, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2005 č. j. 8 Co 165/2005-141, jakož i rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2005 č. j. 17 C 126/2002-103, a to pro porušení článku 4 odst. 1 a odst. 4, článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2005 č. j. 17 C 126/2002-103 byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně M. K. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") domáhala toho, aby byla žalovanému I. K. uložena povinnost zaplatit žalobkyni 28 000,- Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I.). Dále bylo uvedeným rozsudkem rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení a že ustanovené zástupkyni žalobkyně byla přiznána odměna za zastupování ve výši 4 575,- Kč (výroky pod body II., III. a IV.). Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2005 č. j. 8 Co 165/2005-141 byl rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2005 č. j. 17 C 126/2002-103 v napadené části, tj. s výjimkou výroku pod bodem IV. potvrzen a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Lhůtu k podání ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout, neboť se jedná o lhůtu kogentní.
Dotazem na pracovnici Nejvyššího soudu ČR Ústavní soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2005 č. j. 8 Co 165/2005-141 byl právnímu zástupci stěžovatelky doručen dne 16. 5. 2005 a téhož dne nabyl právní moci. Z výše uvedeného Ústavní soud dovozuje, že pokud stěžovatelka považuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2005 č. j. 8 Co 165/2005-141 za rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval, a lhůtu k podání ústavní stížnosti odvíjí od doručení právě tohoto rozhodnutí, pak je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána opožděně; ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2005 č. j. 8 Co 165/2005-141 byl totiž stěžovatelce, resp. jejímu právnímu zástupci doručen dne 16. 5. 2005, a pokud byla zásilka obsahující ústavní stížnost podána k poštovní přepravě dne 17. 1. 2007, stalo se tak zjevně po uplynutí zákonem stanovené lhůty.
Ze spisového materiálu Ústavní soud dále zjistil, že k napadenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2005 č. j. 8 Co 165/2005-141 je připojeno poučení, že "proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a to do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně".
Dotazem na pracovnici Nejvyššího soudu ČR Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2005 č. j. 8 Co 165/2005-141 podala dne 14. 7. 2005 dovolání.
Dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Dle ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
U mimořádného opravného prostředku, který může orgán, jenž o něm rozhoduje, odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, není v době jeho podání zřejmé, zda je či není přípustný, a tedy zda se skutečně jedná o procesní prostředek ochrany práv stěžovatele. Vzhledem k této okolnosti zákon netrvá na tom, aby stěžovatel takový mimořádný opravný prostředek před podáním ústavní stížnosti uplatnil.
Na straně druhé lze takový mimořádný prostředek uplatnit, aniž by tím byla ohrožena možnost posléze podat ústavní stížnost, neboť jestliže orgán, jenž o něm rozhoduje, jej odmítne z důvodů závisejících na jeho uvážení, má stěžovatel otevřenu lhůtu pro podání ústavní stížnosti (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Podmínkou je pouze to, aby jej příslušný subjekt uplatnil řádně.
Stěžovatelka podala proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2005 č. j. 8 Co 165/2005-141 současně s ústavní stížností i dovolání, jehož přípustnost závisí na tom, zda dovoláním napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, což představuje mimořádný opravný prostředek ve smyslu ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Jestliže pak stěžovatelka podala ústavní stížnost souběžně s takovýmto mimořádným prostředkem, a před obecnými soudy tedy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod, není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval, není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku bude rozhodovat, neboť stěžovatelka nebyla nucena podávat ústavní stížnost. Může tak učinit až po doručení rozhodnutí o daném mimořádném opravném prostředku (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Z tohoto pohledu je podaná ústavní stížnost předčasná a tudíž nepřípustná.
Při shrnutí výše uvedeného soudce zpravodaj podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. b), písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2007
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj