ECLI:CZ:US:2007:3.US.1797.07.1
sp. zn. III. ÚS 1797/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 16. srpna 2007 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele Ing. J. N., zastoupeného JUDr. Pavlem Zouplnou, advokátem se sídlem 702 00 Ostrava 1, Smetanovo nám. 7, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2003 č. j. 59 C 181/2002-9 a ze dne 6. 8. 2003 č. j. 59 C 181/2002-12, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 12. 2003 č. j. Ncp 1786/2003-22, Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2004 č. j. 26 Cm 113/2004-36, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2005 č. j. 26 Cm 113/2004-47 a Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 2. 2007 č. j. 5 Cmo 155/2006-76, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal cestou ústavní stížnosti zrušení výše označených rozhodnutí soudů s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 6, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, v článku 6 odst. 1 "Úmluvy na spravedlivý proces" (míněna zřejmě Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod), jakož i v čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Uvedl, že podáním žaloby uplatnil nárok na úhradu odměny, náležející mu jako členu kontrolní komise Stavebního bytového družstva Poruba, když dle jeho znalostí byl do uvedené funkce řádně zvolen. Vyslovil přesvědčení, že soudy v předmětné věci nepostupovaly řádně a v souladu s právními předpisy, ignorovaly své ústavní povinnosti a s jeho věcnými námitkami se nevypořádaly, s jejich názorem, že členem kontrolní komise zvolen nebyl, nesouhlasí. Pokud jde o rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, ten pouze uznal zjištění Krajského soudu v Ostravě za správná, na jeho námitku týkající se postupu řízení poté, co bylo toto přerušeno a o pokračování řízení nebylo rozhodnutí vydáno, argumentoval tím, že by šlo pouze o rozhodnutí "formální" a nepodstatné. Aniž byly provedeny důkazy, které o průběhu a výsledku volby navrhl, odvolací soud rovněž konstatoval, že k jeho zvolení členem kontrolní komise nedošlo.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že byl podán po lhůtě k tomu stanovené [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3, §43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu a stěžovatelem předložených rozhodnutí bylo spolehlivě prokázáno, že stížnost předaná k doručení Ústavnímu soudu dne 13. 7. 2007 a napadající usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2003 a 6. 8. 2003, vydaná ve věci sp. zn. 59 C 181/2002 (šlo o výzvy k vyjádření se k věcné příslušnosti soudu I. stupně k projednání a rozhodnutí věci), usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. Ncp 1786/2003 ze dne 23. 12. 2003 (o určení příslušnosti soudu) a Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 26 Cm 113/2004 ze dne 4. 10. 2004 (o přerušení řízení), je proti citovaným rozhodnutím stížností podanou po lhůtě k tomu stanovené, a proto v tomto rozsahu je její odmítnutí odůvodněno §43 odst. 1 písm. b) cit. zákona o ústavním soudu.
Pokud jde o ústavní stížnost směřující proti rozsudkům Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, v rozhodnutích těchto soudů shledán nebyl. Vrchní soud v Olomouci v řízení o odvolání přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele na zaplacení částky 66.000,- Kč s příslušenstvím jako odměny člena kontrolní komise družstva a opodstatněně přijal jako správná a úplná jeho skutková zjištění, jakož i z nich učiněný závěr - že žalobce, tj. nyní stěžovatel, nebyl zvolen členem kontrolní komise a tedy nemohl ani jejím členem (s nárokem na odměnu) být. Z uvedených důvodů proto opodstatněně rozsudek Krajského soudu v Ostravě jako věcně správný potvrdil, když se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce tak vyčerpávajícím způsobem, že lze v dalším na jeho obsah odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh napadající rozsudky výše označených soudů odmítnut jako zjevně neopodstatněný [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2007
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu