ECLI:CZ:US:2007:3.US.188.07
sp. zn. III. ÚS 188/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 31. ledna 2007 v senátě, složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele CDV-2, LTD. se sídlem Peterborough Court, 133 Fleet Street, Londýn EC4 A 2 BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem 151 31 Praha 5, E. Peškové 15, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 11. 2006 č. j. 20 Cdo 2365/2006-96, Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 6. 2005 sp. zn. 14 Co 387/2005 a Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 5. 2005 č. j. 73 Nc 494/2005-60, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu na spravedlivý proces, zakotveném "v čl. 36 a násl. Listiny". Uvedl, že se domáhal nařízení výkonu rozhodnutí pro svou pohledávku ve výši 4.082.374,- Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozhodnutí sp. zn. Ro 01809/95 ze dne 11. 5. 1995. Poněvadž předmětný exekuční titul ukládá povinnost osobě, která již zemřela a dědické řízení o její pozůstalosti nebylo skončeno, pro běh promlčecí lhůty mu nezbylo, než vymáhat dluh po osobách přicházejících v úvahu jako dědicové. Soudy obou stupňů dospěly však k závěru, dle něhož se jemu, jako oprávněnému, nepodařilo prokázat dle §36 exekučního řádu, že na jím označeného účastníka povinnost přešla a aniž bylo vyčkáno ukončení dědického řízení či využito možnosti ustanovit eventuálnímu či neznámému dědici opatrovníka, Okresní soud Plzeň-město návrh zamítl, rozhodnutí bylo v odvolacím řízení potvrzeno. Dovolání, které podal, Nejvyšší soud České republiky odmítl. Právní názor soudů, dle něhož nemohl úspěšně vést výkon rozhodnutí proti potencionálním dědicům povinného zemřelého, vede k tomu, že pro dosud neskončené dědické řízení se stane jeho pozice k vymáhání soudem přiznaného nároku oslabenou, jakož i ke značnému jeho znevýhodnění jako věřitele.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníka usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na §36 odst. 4 zák. č. 120/2001 Sb. a na svou ustálenou judikaturu opodstatněně v usnesení o odmítnutí dovolání ze dne 23. 11. 2006 konstatoval, že tvrzení o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, jež se týká důsledků nedoložení přechodu vymáhaného práva na nástupce - dědice zemřelé fyzické osoby, k přípustnosti dovolání dle §241 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu nevede - právní názor odvolacího soudu o důvodnosti zamítnutí návrhu na nařízení exekuce proto, že oprávněný neprokázal přechod práva na povinného příslušným rozhodnutím o dědictví, když předmětné dědické řízení nebylo dosud ukončeno, byl mj. shodně vysloven v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006 ve věci sp. zn. 20 Cdo 1211/2005, v usnesení ze dne 27. 7. 2006 sp. zn. 20 Cdo 3077/2005 a ze dne 31. 8. 2006 sp. zn. 20 Cdo 411/2006. Dovolací soud se v odůvodnění rozhodnutí vypořádal i s dalšími odvolacími námitkami a na jeho vyčerpávající obsah lze v dalším odkázat, stejně jako na obsah věcně správných usnesení soudu I. a II. stupně.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu