ECLI:CZ:US:2007:3.US.2362.07.1
sp. zn. III. ÚS 2362/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 29. listopadu 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: O. L., státní příslušnost Ukrajina, právně zastoupené JUDr. Hanou Hrubešovou, advokátkou AK se sídlem Husovo nám. 17, 269 01 Rakovník, směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007 č. j. 3 Azs 62/2007 - 48, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. 9. 2007, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 1. 11. 2007, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007 č. j. 3 Azs 62/2007 - 48, a to pro porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost po odstranění vad podání splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007 č. j. 3 Azs 62/2007 - 48 byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatelky směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2007 č. j. 65 Az 432/2005-18, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 7. 9. 2005 č. j. OAM-1629/VL-19-08-2005, jímž nebyl stěžovatelce udělen azyl podle ust. §12, §13 odst. 1 a odst. 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a bylo rozhodnuto, že se na ni nevztahuje překážka vycestování podle ust. §91 tohoto zákona.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí se závěrem Nejvyššího správního soudu, že "kasační stížnost nesplňuje podmínky pro to, aby na jejím základě bylo možno zkoumat její přijatelnost a případně rozhodnutí krajského soudu věcně přezkoumat". Stěžovatelka je přesvědčena, že kasační stížnost, o které Nejvyšší správní soud rozhodoval, "měla náležitosti uvedeného procesního podání, které předpisy k projednání takového podání vyžadují" a z toho dovozuje, že v řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů (soudů rozhodujících ve správním soudnictví) je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Dle ust. §106 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s.") musí kasační stížnost mj. obsahovat údaj o tom, z jakých důvodů stěžovatel rozhodnutí, proti němuž kasační stížnost směřuje, napadá, tj. v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu, přičemž důvody, pro které lze kasační stížnost podat, jsou uvedeny v ust. §103 s. ř. s.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že kasační stížnost stěžovatelky nesplňovala náležitosti stanovené pro její podání soudním řádem správním. Protože v kasační stížnosti nebyl definován rozsah napadení rozhodnutí soudu a nebylo v ní uvedeno, které důvody podle ust. §103 odst. 1 s. ř. s. jsou uplatňovány, vyzval Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 4. 2007 č. j. 65 Az 432/2005 - 38 stěžovatelku, aby prostřednictvím ustanovené zástupkyně doplnila ve stanovené lhůtě kasační stížnost údajem o tom, v jakém rozsahu rozsudek napadá, a jaké důvody kasační stížnosti podle ust. §103 odst. 1 s. ř. s. uplatňuje.
Protože ani po doplnění kasační stížnosti stěžovatelka dostatečným způsobem neupřesnila důvody kasační stížnosti tak, aby odpovídaly zákonným kasačním důvodům uvedeným v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší správní soud konstatoval, že kasační stížnost nesplňuje podmínky pro to, aby na jejím základě bylo možno zkoumat její přijatelnost a případně rozhodnutí krajského soudu věcně přezkoumat. Důvody kasační stížnosti i přes její doplnění stěžovatelka neučinila dostatečně seznatelnými, aby odpovídaly zákonným kasačním důvodům podle ust. §103 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatelka tyto důvody nijak nekonkretizovala, neuvedla, jaké konkrétní vady v úsudku se měl krajský soud dopustit a z čeho ji stěžovatelka dovozuje. Pro tento nedostatek, uvedl Nejvyšší správní soud, není možno v řízení dále pokračovat, protože Nejvyšší správní soud není ani povinen, ani oprávněn za stěžovatelku domýšlet konkrétní důvody kasační stížnosti.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny. Dle článku 36 odst. 1 Listiny se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. V odstavci 2 cit. článku je uvedeno, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Je ovšem třeba podotknout, že je povinen tak činit "stanoveným postupem", tj. v souladu s příslušnými procesními předpisy. V posuzovaném případě - jak Ústavní soud z přiloženého spisového materiálu ověřil - tomu tak nebylo, neboť stěžovatelka v kasační stížnosti a ani v doplnění kasační stížnosti neuvedla řádně důvody, ze kterých kasační stížnost podává. Tím zabránila, aby se Nejvyšší správní soud její kasační stížností mohl meritorně zabývat, a proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než ji v souladu s příslušnými ustanoveními soudního řádu správního odmítnout. Ústavní soud v postupu Nejvyššího správního soudu žádné vady způsobující porušení ústavnosti nezjistil.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by postupem jednajícího soudu došlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2007
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu