infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.11.2007, sp. zn. III. ÚS 2503/07 [ usnesení / MUSIL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2007:3.US.2503.07.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2007:3.US.2503.07.1
sp. zn. III. ÚS 2503/07 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 29. listopadu 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudců Jiřího Muchy a soudce zpravodaje Jana Musila ve věci ústavní stížnosti V. Z., zastoupeného Mgr. Ivetou Horáčkovou, advokátkou se sídlem K Nemocnici 50, Nový Jičín, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2007 č. j. 11 Co 385/2007-63 a výroku I. usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. května 2007 č. j. 8 C 77/2007-33, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně jako účastníků řízení a 1) L. H. a 2) D. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. V návrhu doručeném Ústavnímu soudu dne 24. 9. 20007, napadá stěžovatel obě v záhlaví usnesení označená rozhodnutí obecných soudů v uvedeném rozsahu s tím, že jimi byla porušena práva a svobody zakotvené v článku 2 odst. 3, článku 4 odst. 1 a v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dál jen "Listina"). Ke skutkové stránce věci stěžovatel uvádí, že je vlastníkem pozemku, na kterém se nachází vodní zdroj - kamenná studna, která je rovněž v jeho vlastnictví. Od tohoto zdroje je vedena vodovodní přípojka k rodinnému domu ve společném jmění stěžovatele a jeho manželky. Vlastníkem této přípojky je Frenštátská lesní a. s. Stěžovatel, který byl v roce 2006 rovněž spoluvlastníkem id. 1/2 dalšího domu, který má vodovodní přípojku napojenou na vodovod, obě vodovodní přípojky propojil s cílem ušetřit náklady za účtované vodné. Později stěžovatel spoluvlastnický podíl v rozsahu id. 1/2 z celku včetně vodovodní přípojky prodal vedlejším účastníkům. Protože prý však vedlejší účastníci značně zvýšili svoji spotřebu vody, stěžovatel stávající propojení obou přípojek demontoval, neboť předpokládal, že vedlejší účastníci svoji situaci vyřeší uzavřením smlouvy na dodávku vody se Severomoravskými vodovody a kanalizacemi. V probíhajícím občanskoprávním řízení bylo stěžovateli formou předběžného opatření uloženo, aby umožnil přítok pitné vody do objektu žalobců. Stěžovatel s odvoláním na příslušná ustanovení občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") dovozuje, že před nařízením předběžného opatření "musí být prokázána naléhavá potřeba prozatímní úpravy". Taková potřeba však prý prokázána nebyla zejména vzhledem k časové prodlevě, která uběhla od doby přerušení dodávky pitné vody do doby podání návrhu na nařízení předběžného opatření vedlejšími účastníky. Stěžovatel zdůrazňuje, že nařízené předběžné opatření není důvodné, neboť na jeho základě nemohou být řešeny faktické vztahy mezi účastníky. Vedlejší účastníci navíc prý ani žádným způsobem neosvědčili, že jim dodávka pitné vody byla přerušena stěžovatelem neoprávněně, resp. že jim svědčí právo odběru vody z vodního zdroje nacházejícího se na pozemku ve vlastnictví stěžovatele. II. Z připojených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 5. 2007 č. j. 8 C 77/2007-33 bylo rozhodnuto v právní věci vedlejších účastníků (v dřívějším řízení v postavení žalobců) proti stěžovateli a J. Z. (manželce stěžovatele) o odstranění závadného stavu a vyklizení pozemku, o předběžném opatření pod bodem I. výroku tak, že stěžovateli byla uložena povinnost umožnit přítok pitné vody do objektu vedlejších účastníků. Pod body II., III., a IV. výroku ústavní stížností napadeného usnesení soud prvního stupně zamítl, resp. odmítl návrhy vedlejších účastníků na nařízení předběžného opatření, jímž měl být umožněn přívod pitné vody do objektu vedlejších účastníků, žalovaným měla být uložena povinnost zdržet se dalších prací směřujících k dokončení oplocení pozemku vedlejších účastníků a dále měl být žalovaným zakázán vstup na pozemek ve výroku usnesení blíže identifikovaný s tím, že by na něm žalovaní již nemohli provádět jakékoli činnosti. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na skutečnost, že ve smyslu ustanovení §75b odst. 1 o. s. ř. je třeba k zajištění náhrady škody nebo jiné majetkové újmy, která by vznikla předběžným opatřením, složit nejpozději ve stejný den, kdy soudu byl podán návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 50 000,- Kč: protože však v dané věci byla současně s návrhem na nařízení předběžného opatření vedlejšími účastníky složena jistota jen ve výši 50 000,- Kč, avšak předběžným opatřením vedlejší účastníci navrhují upravit poměry ve třech případech, zabýval se soud prvního stupně pouze prvním požadovaným nárokem vedlejších účastníků, přičemž ostatní nároky s ohledem na nezaplacení jistoty odmítl, a to i vzhledem k tomu, že "vedlejšími účastníky nebyla tvrzena ani osvědčena naléhavost zatímní úpravy vztahů mezi účastníky". Z provedeného dokazování vzal soud prvního stupně za prokázané, že návrh vedlejších účastníků na nařízení předběžného opatření, jímž by měl být zajištěn přívod pitné vody do jejich nemovitosti, je důvodný; v dané věci je dána naléhavá potřeba zatímně upravit poměry účastníků, neboť naléhavost vyplývá ze zásahu do pokojného stavu stěžovatelem, který dne 25. 3. 2007 uzavřel přívod pitné vody do objektu (keramické dílny) vedlejších účastníků, i když odběr vody byl povolen jejich keramické dílně, která se v tomto objektu nachází. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 6. 2007 č. j. 11 Co 385/2007-63 potvrdil odvoláním stěžovatele napadené usnesení soudu prvního stupně v napadené části výroku pod bodem I. Odvolací soud při posouzení odvolání stěžovatele zdůraznil, že vzal v úvahu skutečnost, že jde o řízení o předběžném opatření, jehož účelem je upravit poměry mezi účastníky do doby, než bude rozhodnuto ve věci samé a zdůraznil, že v řízení o nařízení předběžného opatření se vyžaduje, aby navrhovatelé prokázali potřebu zatímní úpravy poměrů, a další skutečnosti podstatné pro posouzení důvodnosti předběžného opatření pouze osvědčili. Protože pro rozhodnutí o nařízení předběžného opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně, nemohl odvolací soud přihlížet k dalším skutečnostem a důkazům namítaným v odvolání. Odvolací soud uvedl, že pro nařízení předběžného opatření bylo v té fázi řízení zcela nerozhodné, že v době povolení odběru pitné vody do budovy nebyli jejími vlastníky pouze vedlejší účastníci a není ani podstatné, k jakému účelu tato budova slouží nyní, protože povinnost stěžovatele dodávat pitnou vodu také do předmětného objektu plyne z rozhodnutí Městského úřadu v Kopřivnici ze dne 7. 7. 2004. Podle názoru odvolacího soudu jde o povinnost, která podle zmíněného rozhodnutí není vázána na konkrétní osoby a není ani jinak podmíněna. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o potřebě zatímní úpravy poměrů mezi účastníky, neboť stěžovatel přerušení dodávky vody vedlejším účastníkům nijak nezpochybnil. III. Po zvážení námitek stěžovatele a obsahu napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí vždy zastává stanovisko, že není jeho úkolem přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů či kontrolovat jejich činnost, neboť není vrcholem jejich soustavy a ve smyslu čl. 83 Ústavy mu přísluší kompetence jiná - je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Výjimkou z výše uvedené zásady je zjištění, že obecné soudy v řízení před nimi vedeném a při svém rozhodování nerespektovaly obsah hlavy páté Listiny; v takovém případě je ingerence Ústavního soudu do jejich činnosti přípustná. V projednávané věci stěžovatel napadá usnesení obecných soudů, kterým bylo soudem prvního stupně nařízeno předběžné opatření výše citovaného znění, které bylo v odvolacím řízení potvrzeno. K problematice předběžných opatření Ústavní soud zaujal v předchozích rozhodnutích stanovisko, že jimi do základních práv a svobod účastníků řízení zasahovat lze, byť jsou svým charakterem pouze dočasná, a to do doby rozhodnutí soudu o meritu věci. V této souvislosti připomíná Ústavní soud právní závěry vyslovené v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 349/01 (dostupný na http://nalus.usoud.cz) v němž mimo jiné konstatoval, že "posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření je především věcí obecného soudu, Ústavní soud se v rámci řízení o ústavní stížnosti může jen přesvědčit, zda v dané věci vůbec byly dány". Obecné soudy při posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření, jímž měla být zajištěna, resp. obnovena dodávka pitné vody do objektu ve vlastnictví vedlejších účastníků, vycházel z ustanovení §102 odst. 1 o. s. ř. a z ustanovení §75b odst. 1 a §75c odst. 1 písm. a), odst. 4 o. s. ř.; šlo tedy o předběžné opatření po zahájení řízení ve věci samé, jehož účelem bylo zatímně upravit poměry mezi účastníky řízení do doby, než bude rozhodnuto ve věci samé. Oba soudy vzaly shodně za prokázanou potřebu zatímní úpravy poměrů především z rozhodnutí Městského úřadu v Kopřivnici, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 7. 7. 2004, v němž bylo uvedeno, že stěžovateli bylo vydáno povolení k nakládání s podzemními vodami k jejich odběru pro účely zásobování rodinného domku stěžovatele a dalšího dvojdomku ve Štramberku ze zdroje podzemní vody nacházejícího se na jeho pozemku vybudovaném před rokem 1955. Součástí povolení k odběru pitné vody ze zmíněného zdroje bylo tedy umožnit zásobování pitnou vodou jak obyvatel 3 domků, tak i objektu (dříve keramické dílny), který je nyní ve vlastnictví vedlejších účastníků. Za této situace Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy v projednávané věci uložením napadeného předběžného opatření neporušily základní práva stěžovatele, a to ani ve smyslu neúměrné ochrany práv vedlejších účastníků ve smyslu závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 349/01. Závěrem Ústavní soud poznamenává, že námitky předkládané nyní stěžovatelem budou zajisté předmětem rozhodování o meritu věci. Ze všech důvodů výše uvedených Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. listopadu 2007 Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2007:3.US.2503.07.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 2503/07
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 29. 11. 2007
Datum vyhlášení  
Datum podání 24. 9. 2007
Datum zpřístupnění 18. 12. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Musil Jan
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §102 odst.1, §75b odst.1, §45c odst.1 písm.a, §45c odst.4
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík předběžné opatření
předběžné opatření
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-2503-07_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 57086
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-09