ECLI:CZ:US:2007:3.US.2540.07.1
sp. zn. III. ÚS 2540/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 31. října 2007 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele P. B., zastoupeného JUDr. Miroslavem Maškem, advokátem se sídlem Spálená 10, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2006 č. j. 28 Co 462/2006-19 a usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. dubna 2006 č. j. 22 Nc 5523/2006-5, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů vydaná v exekučním řízení, v němž měl postavení povinného. To s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva „na ochranu a nedotknutelnost vlastnictví“ (z obsahu jeho výhrad patrno, že namítá, a to především, primárně porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Mělo se tak stát dle tvrzení stěžovatele jednak tím, že Krajský soud v Praze, jak z popsané časové chronologie dovozuje, nedoručil jeho odvolání do prvostupňového rozhodnutí oprávněnému v exekučním řízení, jednak neprovedl jím navržené důkazy k prokázání, že se nezdržoval na adrese, na níž mu bylo doručováno (meritorní rozhodnutí) a konečně řízení před ním je zatíženo průtahy. Stěžovatel rovněž uplatnil námitky ve vztahu k původnímu řízení nalézacímu, z něhož exekuční titul vzešel. Pro tyto důvody se posléze domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil a přiznal mu náhradu nákladů právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti.
Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není zpravidla oprávněn zasahovat do rozhodování obecných soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv a tím zasáhly do ústavnosti právního státu samotné [čl. 1 odst. 1, čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ve vztahu k výhradám petitem návrhu nepokrytým nutno říci, že se jimi nebylo lze z tohoto důvodu zabývat (srov. nálezy sp. zn. II. ÚS 243/05, I. ÚS 516/05, II. ÚS 90/06, IV. ÚS 388/06), přičemž v tomto ohledu stran námitek stěžovatele patří se pro korektnost odkázat a contrario na okolnosti popsané kupř. v nálezu sp. zn. IV. ÚS 369/06. Pokud se napadených usnesení týče, porušení namítaných ústavních práv stěžovatele Ústavní soud neshledal. Jestliže v daném řízení procesní předpisy neumožňují ex post přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, nemohl námitky vůči němu v relaci k prvostupňovému rozhodnutí přezkoumávat jak odvolací (§44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů), tak ani Ústavní soud. Ve vztahu k tvrzením o doručování se s výhradami stěžovatele Krajský soud v Praze náležitě vypořádal, jakož i ústavně akceptovatelným způsobem odůvodnil, proč nevyhověl jeho důkazním návrhům (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 733/01, III. ÚS 569/03, IV. ÚS 570/03, II. ÚS 418/03). Případné nedoručení odvolání k vyjádření oprávněnému v exekučním řízení nemůže potom dotčení v právech stěžovatele jakkoli zakládat.
Ohledně průtahů v řízení stěžovatel netvrdil ani nedoložil (§72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), to z pohledu splnění formální podmínky přípustnosti (věcného projednání) této námitky (§75 odst. 1 téhož zákona), že by před podáním ústavní stížnosti uplatnil k ochraně tvrzeného porušení práva procesní prostředek dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.
Z těchto důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodl, jak ve výroku usnesení obsaženo. Náhradu nákladů řízení potom stěžovateli nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení §62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. nebyly dány zákonné podmínky [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2007
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu