ECLI:CZ:US:2007:3.US.300.07
sp. zn. III. ÚS 300/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. března 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Mgr. J. H., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem Jana Uhra 13, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. října 2006 sp. zn. 4 To 441/2006, usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2006 č. j. 89 T 172/2005-520, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. října 2006 sp. zn. 4 To 456/2006 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2006 č. j. 89 T 172/2005-522, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dle odůvodnění návrhu mělo dojít k zásahu do uvedených kautel tím, že se obecné soudy jednak nedostatečně vypořádaly s námitkami stěžovatele ve vztahu k jím rozporované protokolaci, a dále nesprávně posoudily tvrzení o podjatosti soudce Mgr. Davida Otevřela, projednávajícího jeho trestní věc. S poukazem na tyto v naraci návrhu blíže rozvedené a v řízení před stížnostním soudem předtím předestřené výhrady se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu napadených rozhodnutí zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Z těchto se dostatečným a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným, způsobem podává, čím jsou založeny co do relevantních úvah jejich rozhodovací důvody, o něž se přesvědčení soudů, resp. výrokový výsledek jejich rozhodnutí opírá (čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 82 odst. 1, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR). Adekvátně reagují na námitky stěžovatele, pročež postačí na obsah jejich odůvodnění odkázat, když jeho opakování by bylo zjevně formálním. Toliko k námitce podjatosti, vycházeje z posouzení kontextuálního, Ústavní soud dodává, že ani z jeho pohledu postup soudce v konkrétní věci stěžovatele ve spojení s tím, že na něj bylo podána žaloba opřená o příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ač v návaznosti na vytýkanou procesní činnost, nezakládá bez dalšího jeho vyloučení z projednávání a rozhodování věci; to v situaci, kdy ani on sám dle vlastního vyjádření uvedenou skutečnost způsobem, který naznačuje stěžovatel, nikterak nevnímá.
Pro takto nahlíženou povahu stížnostních bodů Ústavní soud posléze návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2007
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu