ECLI:CZ:US:2007:3.US.370.07
sp. zn. III. ÚS 370/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 1. března 2007 v senátě, složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele L. H., zastoupeného Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem 568 02 Svitavy, Soudní 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 27. 9. 2006 č. j. 22 Co 339/2006-19, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, odůvodnil návrh tím, že dle jeho přesvědčení potvrzením výroku soudu I. stupně o povinnosti k úhradě nákladů exekutora bylo zasaženo do práv, jež jsou zakotvena v čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že se domáhal nařízení exekuce na majetek povinného oprávněně, pro stávající situaci dlužníka však došlo k jejímu zastavení. Jestliže byl zavázán k úhradě nákladů exekutora, považuje to za rozhodnutí, které mu způsobí další majetkovou újmu, jakož i za rozhodnutí, které nelze odůvodnit §89 exekučního řádu. Současně poukázal na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06, podle kterého měl soud přiznat náhradu nákladů exekuce a o nich rozhodnout vůči povinnému a nikoliv vůči oprávněnému.´
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Odmítne také návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, č. j. 22 Co 339/2006-19 vyplývá, že jím byl potvrzen výrok soudu I. stupně o povinnosti oprávněného v exekuční věci (stěžovatele v řízení před Ústavním soudem) zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 3.901,- Kč a změněn výrok o nákladech řízení oprávněného tak, že zavázal povinného na těchto nákladech mu uhradit vedle částky 3.901,- Kč, tj. nákladů exekuce, ještě náklady spojené s podáním návrhu a zastoupením advokátem, tj. celkem 10.801,- Kč. Dále odvolací soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Z obsahu ústavní stížnosti, v níž se navrhovatel domáhá zrušení usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, nelze dovodit, že by výrokem pod bodem II. rozhodnutí o výši přiznaných nákladů k úhradě proti povinnému mohlo být zasaženo do jeho práv - stěžovatel ani neuvádí nárok na úhradu nákladů v částce vyšší, než mu byla přiznána a netvrdí, že se proto předmětným rozhodnutím cítí dotčen. Za této situace jej nelze považovat za osobu oprávněnou k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, kterým byl k plnění zavázán účastník řízení vystupující v něm jako povinný a z něhož nevyplývá pro oprávněného, tj. nyní stěžovatele, povinnost. Proto je dán důvod pro odmítnutí návrhu, brojícího proti výroku II. odvolacího soudu, tj. výroku o nákladech řízení v částce 10.801,- Kč, jíž byl zavázán stěžovateli uhradit povinný [§43 odst. 1 písm. c), §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pokud jde o ústavní stížnost napadající výrok I., jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí o povinnosti stěžovatele zaplatit náklady exekuce ve výši 3.901,- Kč příslušnému exekutorovi, nutno konstatovat, že částka 3.901,- Kč byla stěžovateli uznána jako součást jeho nákladů řízení, které k úhradě povinným soud oprávněnému výrokem v odst. II. přiznal a tedy ke zkrácení tvrzených práv, zakotvených v čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, nedošlo. Z uvedených důvodů byl proto návrh stěžovatele, týkající se jeho povinnosti k úhradě nákladů exekutora jakož i výroku o nákladech odvolacího řízení, odmítnut jako zjevně neopodstatněný [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. března 2007
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu