ECLI:CZ:US:2007:3.US.496.06.1
sp. zn. III. ÚS 496/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele EGERMANN s.r.o., se sídlem v Praze 1, Staré Město, Maiselova 38/15, zastoupeného JUDr. O. D. Ph.D., proti "jinému zásahu orgánu veřejné moci", spojené s návrhem na zrušení ustanovení §22 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení §22 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá - pro porušení čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") - "odstranění následků zásahu orgánu veřejné moci", jež spatřuje v oznámení správce konkurzní podstaty úpadce EGERMANN EXBOR - NOVOBOR, společnost s ručením omezeným, JUDr. P. W., Ph.D., ze dne 24. 2. 2006, že se k pohledávkám, jež přihlásil do konkursního řízení dne 20. 2. 2006, nepřihlíží. S ústavní stížností podal stěžovatel i návrh, aby Ústavní soud zrušil ustanovení §22 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o konkurzu a vyrovnání"), neboť je považuje za "protiústavní", a to zejména vzhledem ke lhůtě, již pro uplatnění pohledávek věřitelů v konkursním řízení stanoví.
Stěžovatel především dovozuje, že správce konkurzní podstaty má postavení orgánu veřejné moci, a "oznámením", že ve smyslu §22 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání nebude přihlíženo k jím přihlášeným pohledávkám, byl založen stav (z důvodů podrobně vyložených) porušení rovnosti v právech (čl. 1 Listiny) a práva na soudní a jinou právní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny).
Z obsahu ústavní stížnosti (v rozhodném smyslu podepřeného dokladem o doručení napadeného "oznámení" správce konkursní podstaty ze dne 24. 2. 2006) se podává, že stěžovateli bylo oznámení (vyrozumění), že k jím přihlášeným pohledávkám vůči úpadci nebude v konkursním řízení přihlíženo, doručeno dne 27. 2. 2006. Ústavní stížnost byla pak podána dne 29. 6. 2006.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d/ rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. též §72 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů /dále jen "zákona o Ústavním soudu"/).
Podle §43 odst. 1 písm. b/ zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podle §72 odst. 5 podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
Jde-li tedy o "jiný zásah veřejné moci", kdy není procesního prostředku k ochraně práva, jak tvrdí stěžovatel, je pro počátek 60-ti denní subjektivní lhůty k podání předmětné ústavní stížnosti určující den, kdy stěžovateli bylo doručeno vyrozumění správce konkursní podstaty ve smyslu §22 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání; tato lhůta započala běžet dnem následujícím, tj. 28. 2. 2006, a její konec připadl na (pátek) 28. 4. 2006.
Stěžovatel se mýlí, naznačuje-li, že počátek lhůty se má odvíjet od okamžiku, kdy se o tom, "že toto oznámení správce je zásahem ... do jeho ústavně zaručených práv" dozvěděl "od svého zástupce" (25. 5. 2006). Právní hodnocení vyrozumění správce podle §22 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání z hlediska dopadu do "ústavně zaručených práv" je v kontextu výše citovaného ustanovení §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu zjevně nerozhodné; jestliže "zásahem orgánu veřejné moci" má být vyrozumění správce, je významné jen to, kdy mu bylo doručeno, nikoli jeho pozdější právní interpretace, resp. seznání jeho důsledků. Poznamenává se toliko, že přihlášku pohledávek podal stěžovatel bez zastoupení, pročež důvodně i vyrozumění správce bylo doručováno přímo jemu.
Jelikož ústavní stížnost stěžovatel podal až 29. 6. 2006, stalo se tak po uplynutí lhůty podle §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, pročež nezbylo, než ji podle §43 odst. 1 písm. b/ téhož zákona odmítnout.
Nelze-li podrobit věcnému posouzení ústavní stížnost, nemůže logicky obstát ani s ní spojený návrh ve smyslu §74 zákona o Ústavním soudu (na zrušení ustanovení §22 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání), a musí být odmítnut rovněž.
Poznamenává se, že v obdobné věci ústavní stížností proti vyrozumění téhož správce konkursní podstaty (vycházejícího ze téhož ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání a z téhož úsudku o opožděnosti podané přihlášky) rozhodl Ústavní soud rovněž odmítavým usnesením ve věci sp. zn. III. ÚS 500/06 (ze dne 12. 10. 2006).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2007
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj