ECLI:CZ:US:2007:3.US.514.06.1
sp. zn. III. ÚS 514/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Musila, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jiřího Muchy v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele M. F., zastoupeného JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 4, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 476/2006 ze dne 10. května 2006, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 To 179/2005 ze dne 18. ledna 2006 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 39 T 20/96 ze dne 19. července 2005, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu 7. července 2006 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu, že jimi bylo porušeno jeho právo na rozhodnutí v přiměřené době a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod, v důsledku čehož došlo i k porušení práva na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 2 Listiny.
Napadenými rozhodnutími byl stěžovatel stručně řečeno uznán vinným ze spáchání dílem dokonaného trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb., dílem nedokonaného trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona jako spolupachatel podle §9 odst. 2 trestního zákona, za což mu byl uložen společný trest odnětí svobody v trvání pěti let a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání s předmětem činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, taktéž v trvání pěti let.
Stěžovatel konkrétně namítl, že napadenými rozhodnutími byl odsouzen po téměř jedenáctiletém trestním řízení. Za těchto okolností mělo být jeho trestní stíhání pro nepřípustnost zastaveno, popřípadě měla být nepřiměřená délka trestního řízení zohledněna při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody, což se nestalo. Podle stěžovatele má tak uložený trest v kontextu délky trestního řízení výlučně charakter individuální represe a jeho výše je vzhledem k délce trestního řízení neproporcionální. Stěžovatel uvedl, že účelu trestu, jak je definován §23 trestního zákona, nelze v jeho případě, po době delší dvanácti let od spáchání trestné činnosti, dosáhnout uloženým trestem odnětí svobody. Stěžovatel se na podporu své argumentace dovolával též nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 554/04 ze dne 31. května 2005.
Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci stěžovatele probíhala další související řízení (o stížnosti ministra spravedlnosti pro porušení zákona, v související trestní věci), byl Ústavnímu soudu předložen soudní spis po opakovaných výzvách až 4. července 2007. Po jeho prostudování, jakož i po prostudování napadených rozhodnutí, Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel námitku nepřiměřené délky trestního řízení s požadavkem na zastavení trestního řízení pro nepřípustnost, resp. s požadavkem na promítnutí délky trestního řízení do výše ukládaného trestu, postupem podle §40 trestního zákona (mimořádné snížení trestu odnětí svobody), správně uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně. Soudy všech stupňů se s touto námitkou řádně a přesvědčivě v odůvodnění napadených rozhodnutí vypořádaly. Konstatovaly, že nepřiměřená délka trestního řízení nezpůsobuje nepřípustnost trestního stíhání ve smyslu §11 odst. 1 písm. j) trestního řádu ("stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána"). Tento závěr je v souladu s judikaturou Ústavního soudu. Již soud prvního stupně pak k námitce stěžovatele připustil, že "uběhla značná doba od spáchání trestné činnosti, během které došlo ke změně osobních poměrů žalovaného", a při neshledání žádných polehčujících okolností a naopak při zjištění několika okolností přitěžujících uložil stěžovateli, právě s ohledem na značný časový odstup od doby spáchané trestné činnosti, trest odnětí svobody v délce pěti let, tzn. na samé spodní hranici trestní sazby, která v případě stěžovatele činila 5 až 12 let. Je tedy zřejmé, že v souladu s judikaturou Ústavního soudu, které se stěžovatel dovolával, i v souladu s jeho nejnovější judikaturou (viz např. nález I. ÚS 603/06 ze dne 12. dubna 2007, dostupný na www.judikatura.cz), byl stěžovateli, výslovně z důvodu nepřiměřené délky trestního řízení, uložen trest odnětí svobody mírnější.
Z judikatury Ústavního soudu nevyplývá automatický požadavek na postup podle §40 trestního zákona, tzn. na uložení trestu pod dolní hranicí příslušné trestní sazby, vždy když trestní řízení zjevně přesáhne přiměřenou délku. Teprve nelze-li nepřiměřenou délku trestního stíhání zohlednit v rámci příslušné trestní sazby uložením trestu v nižší výměře, než by odpovídalo zjištěnému stupni společenské nebezpečnosti trestného činu, lze uvažovat o mimořádném snížení trestu podle §40 trestního zákona.
V daném případě tato situace nenastala. Ústavní soud neshledal nic, co by zpochybnilo závěry obecných soudů o tom, že výše uloženého trestu na samé spodní hranici trestní sazby je v tomto případě, s ohledem na zjištění toliko přitěžujících okolností na straně odsouzeného, proporcionální z důvodu značného časového odstupu od doby spáchání trestné činnosti.
Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť výše uloženého trestu podle napadených rozhodnutí zjevně kompenzovala nepřiměřenou délku trestního stíhání pro činy, za jejichž spáchání byl stěžovatel napadenými rozhodnutími pravomocně odsouzen. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti nebylo nutné přihlédnout k tomu, že v mezidobí byl právě výrok o trestu vyplývající z napadených rozhodnutí zrušen rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 52 T 14/2003 ze dne 24. srpna 2006 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 To 27/2007 ze dne 30. května 2007, které stěžovatel ústavní stížností nenapadl a jimiž byl stěžovateli uložen trest souhrnný za trestné činy, za jejichž spáchání byl odsouzen napadenými rozhodnutími, a za další sbíhající se trestné činy.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. srpna 2007
Jan Musil v. r.
předseda senátu