ECLI:CZ:US:2007:3.US.629.06
sp. zn. III. ÚS 629/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. J. M., zastoupeného prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem v Praze 2, Botičská 4, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu v nečinnosti Okresního soudu v Táboře v řízení o návrhu stěžovatele ze dne 22. 12. 2005 na výkon usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 23. 5. 2005, čj. 11 Nc 165/2005-24, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 15. 7. 2005, čj. 15 Co 481/2005-180, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 4. 8. 2006 se stěžovatel domáhal vydání nálezu, v němž by Ústavní soud vyslovil, že jiným zásahem orgánu veřejné moci v podobě nečinnosti při rozhodování o návrhu na výkon předběžného opatření ze dne 22. 12. 2005 byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 38 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále aby uložil Okresnímu soudu v Táboře uhradit stěžovateli náklady řízení před Ústavním soudem. Tato ústavní stížnost byla doplněna podáním ze dne 14. 2. 2007, v níž stěžovatel mj. uvádí, že si je vědom skutečnosti, že se domáhá ochrany proti nečinnosti soudu v době, kdy tato již pominula (o předmětném návrhu Okresní soud v Táboře rozhodl usnesením ze dne 1. 6. 2006, čj. 11 Nc 165/2005-459). Vzhledem k tomu, že další řízení, týkající se jeho nezletilého syna, ještě nejsou skončena, má stěžovatel za to, že vyhovující výrok nebude pouze výrokem akademickým. Současně požádal Ústavní soud o přednostní projednání věci ve smyslu §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu".
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a jejích příloh, stěžovatel se opakovanými návrhy domáhal výkonu rozhodnutí, jež jsou uvedena v záhlaví tohoto usnesení, s tím, že MUDr. K. Š., matka jeho nezletilého syna, mu brání ve styku s ním. Soud - s ohledem na tvrzení matky, že stěžovatel nezletilého sexuálně zneužívá - prý nebyl oprávněn nechat vypracovávat znalecký posudek stran této otázky, neboť mu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost vykonatelných rozhodnutí, a to navíc za situace, kdy v tomto směru již znalecké posudky byly vypracovány. Dle stěžovatele tak uvedený soud po dobu, než rozhodl o jeho návrhu, zůstal nečinný bezdůvodně, neboť bylo jeho povinností výkon rozhodnutí nařídit.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady věcného projednání ústavní stížnosti dle §42 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu, a dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Dle již konstantní judikatury Ústavního soudu v případě průtahů řízení nutno zpravidla za procesní prostředek ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu považovat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona o soudech a soudcích (viz např. nález ze dne 7. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 319/04, uveřejněn in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, č. 46).
Jak Ústavní soud z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 30. 3. 2006, čj. Nc 27/2006-11 zjistil, stěžovatel sice dne 10. 3. 2006 takový návrh podal, avšak vzhledem k tomu, že nesplnil podmínku vyplývající z §174a odst. 5 zákona o soudech a soudcích, uvedený soud jeho návrh (pro nepřípustnost) odmítl. Stěžovatel si tedy svým postupem způsobil, že k vyčerpání tohoto procesního prostředku nedošlo.
Ústavní soud má přitom za to, že i v nyní posuzované věci by mohlo jít o skutečně efektivní prostředek ochrany práv stěžovatele. Svou argumentaci, kterou nyní uplatňuje v řízení o ústavní stížnosti, tedy že za daných okolností nebyl Okresní soud v Táboře oprávněn vyčkávat se svým rozhodnutím až do doby, kdy bude vypracován zmíněný znalecký posudek, mohl stěžovatel uplatnit v rámci obecného soudnictví; pokud by tato byla shledána důvodnou, mohl Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře stanovit lhůtu k provedení příslušného procesního úkonu, tj. vydání rozhodnutí o jeho návrhu ze dne 22. 12. 2005. Měl-li by až nyní o těchto otázkách rozhodovat Ústavní soud, v podstatě by nahrazoval činnost soudů obecných, což se nikterak neslučuje s jeho postavením v systému orgánů veřejné moci a s tímto postavením souvisejícím principem minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů a subsidiarity ústavní stížnosti, jež příslušné řízení před Ústavním soudem ovládají.
Protože Ústavní soud neshledal ani splnění podmínek pro postup podle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, postup podle §62 odst. 4, případně podle §83 zákona o Ústavním soudu možný není.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2007
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu