ECLI:CZ:US:2007:3.US.668.06.1
sp. zn. III. ÚS 668/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 18. dubna 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené Mgr. T. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2006, čj. 42 Co 254/2006-147, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 22. 8. 2006 se stěžovatelka domáhala zrušení shora označeného soudního rozhodnutí s tím, že na jeho základě došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva, jež je zakotveno v čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Jak Ústavní soud zjistil ze spisu Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") sp. zn. 17 C 147/2004, napadeným rozhodnutím bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky ze dne 9. 3. 2006 proti rozhodnutí okresního soudu výše uvedené spisové značky, avšak neuvedeného data. V tomto podání stěžovatelka nekonkretizovala, o jaké rozhodnutí jde, ani neuvedla důvody, pro které je blíže neurčené rozhodnutí napadáno. Okresní soud stěžovatelku usnesením ze dne 14. 3. 2006 vyzval k odstranění vad tohoto podání s poučením, jak tyto mají být odstraněny, přičemž jí k tomu stanovil 7denní lhůtu s tím, že pokud vady neodstraní, bude její odvolání odmítnuto. Toto usnesení bylo stěžovatelce prostřednictvím jejího právního zástupce doručeno dne 24. 3. 2006. Protože stěžovatelka na výzvu nereagovala, Krajský soud v Ostravě postupoval podle §211 za použití §43 odst. 2 občanského soudního řádu a její odvolání odmítl. K tomu doplnil, že od 23. 12. 2005 do 23. 2. 2006 (pozn.: kdy stěžovatelka neměla kvůli odcizení osobní doklady) soud prvního stupně žádné rozhodnutí nevydal. S ohledem na tyto skutečnosti není zřejmé, proti čemu odvolání stěžovatelky směřuje.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že podané odvolání chtěla odůvodnit poté, co bude ukončena její pracovní neschopnost, a to po osobním nahlédnutí do soudního spisu, a tak požádala o prodloužení lhůty k doplnění odvolání, a to do ukončení své pracovní neschopnosti. Stěžovatelka dále uvedla, že jí byly v předmětné době odcizeny doklady, takže jí pošta odmítala předávat doporučené zásilky, že se ocitla v tíživé finanční situaci, takže jí byl ustanoven právní zástupce, a také že nesouhlasí s podanou žalobou na přivolení k výpovědi z nájmu bytu, neboť své povinnosti plnila řádně a včas. K porušení shora uvedených ustanovení Listiny mělo dojít tím, že stěžovatelce nebyla poskytnuta dostatečná lhůta k doplnění odvolání.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Porušení ústavně zaručených základních práv mělo být dle stěžovatelky způsobeno tím, že jí obecné soudy svým postupem znemožnily doplnit odvolání obsažené v podání ze dne 9. 3. 2006. Tak tomu ovšem evidentně nebylo, neboť stěžovatelka byla prostřednictvím svého právního zástupce vyzvána k odstranění vad předmětného odvolání. Tyto mohly být odstraněny přímo jejím právním zástupcem; ostatně i v případě, že by byla z nějakého důvodu osobní účast stěžovatelky na tomto úkonu nezbytná, avšak např. vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu nemožná, mohl její právní zástupce požádat o prodloužení lhůty stanovené soudem k odstranění vad návrhu. To se však nestalo, ve spise je pouze založen přípis právního zástupce stěžovatelky ze dne 12. 4. 2006, v němž soud žádá o prodloužení lhůty k vyjádření, k němuž byla stěžovatelka vyzvána dopisem ze dne 25. 1. 2006. Z uvedeného je zřejmé, že to nebyly obecné soudy, nýbrž stěžovatelka, kdo svým jednáním, resp. nečinností zapříčinil, že předmětné podání nemohlo být věcně projednáno. Lze snad jen dodat, že Ústavnímu soudu není ani zřejmé, projednání čeho vlastně chtěla stěžovatelka prostřednictvím podané ústavní stížnosti dosáhnout, a jak tedy mohla být - v konečném důsledku - dotčena na svých právech.
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2007
Vladimír Kůrka
předseda senátu Ústavního soudu