ECLI:CZ:US:2007:3.US.721.06
sp. zn. III. ÚS 721/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. H., Opavská 204, proti sdělení Rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 9. 9. 2005, č.j. 1885/RO/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností dožaduje, aby Ústavní soud - pro namítané porušení čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod - zrušil v záhlaví označené sdělení, kterým byla jako bezpředmětná odložena jeho žádost o prominutí předepsaného penále v částce 32 073,-Kč.
V návrhu (jeho doplnění) stěžovatel obšírně přednesl důvody, pro které považuje postup a sdělení správního orgánu za porušující jeho právo na spravedlivý proces. Tvrdí, že ač nevyčerpal procesní prostředky k ochraně práva, je jeho stížnost přípustná, neboť svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy a současně je podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo (§75 odst. 1, 2 písm.a/ zákona č. 182/1933 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V této souvislosti tvrdí, že rozhodování zdravotních pojišťoven o prominutí penále se podle " jeho odhadu týká několika tisíc lidí v naší zemi", jejich rozhodnutí v těchto věcech jsou "často nepřezkoumatelná, právně vadná a s občany nezacházejí rovným způsobem" a tudíž jsou i "zjevně nespravedlivá".
Z obsahu stížnosti a připojených listin se podává, že rozhodnutími - platebními výměry VZP ČR OP Opava ze dne 24. 6. 2002, č.j. 4440200727, a ze dne 24. 6. 2002, č.j. 2140200726 bylo stěžovateli uloženo zaplatit dlužné pojistné na veřejné zdravotní pojištění v částce 21 938,- Kč a penále ve výši 32 073,- Kč. K žádosti ze dne 11. 7. 2005 o prominutí penále Rozhodčí orgán VZP sdělil (doručeno dne 21. 9. 2005), že tuto považuje (z důvodů zde uvedených) za opožděnou a jako bezpředmětnou ji odložil.
Podle §53a odst. 2/ zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona č. 48/1997 Sb."), může rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při uložení pokuty, vyměření přirážky k pojistnému nebo předepsání penále, jehož výše přesahuje 20 000,- Kč.
Dle §53a odst. 4/ zákona č. 48/1997 Sb. se o prominutí pokuty, přirážky k pojistnému nebo penále rozhoduje na základě písemné žádosti plátce pojistného nebo jiné oprávněné osoby (dále jen "žadatele"). Žádost může být podána do nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byla uložena pokuta, vyměřena přirážka k pojistnému nebo předepsáno penále; jestliže se objevily nové skutečnosti, které žadatel bez vlastního zavinění nemohl uplatnit do doby nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, může být žádost podána do tří let od právní moci tohoto rozhodnutí.
Dle §53a odst. 5/ zákona č. 48/1997 Sb. se na řízení o prominutí pokuty, přirážky k pojistnému nebo penále nevztahují obecné předpisy o správním řízení; rozhodnutí o odstranění tvrdostí je rozhodnutím konečným.
Odtud se podává, že sdělení ( rozhodnutí ) rozhodčího orgánu zdravotní pojišťovny není rozhodnutím, vydaným ve správním řízení, a nebylo proti němu možno brojit opravnými prostředky, jež - v době rozhodování ve věci stěžovatele - skýtal zákon č. 71/1967 Sb., správní řád.
Podle ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s. se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti. S ohledem na použitou legislativní zkratku lze dovodit, že za rozhodnutí ve smyslu citovaného ustanovení lze považovat pouze takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Ustanovení §70 písm. a/ s. ř. s. dále stanoví, že ze soudního přezkumu jsou vyloučeny úkony správního orgánu, jež nejsou rozhodnutími; na tom nic nemění skutečnost, že z formálního hlediska rozhodnutími nepochybně jsou; nejsou však takovými rozhodnutími, která zakládají žalobní legitimaci podle §65 odst. 1 s. ř. s.
V posuzované věci se jako rozhodné jeví to, že v řízení o odstranění tvrdosti prováděném rozhodčím orgánem příslušné zdravotní pojišťovny jde o specifické - mimo správní řízení stojící - posouzení směřující "k odstranění tvrdosti zákona", na něž (jak odpovídá jeho povaze) bezpochyby žádného (subjektivního) nároku není. Tomu logicky odpovídá i zákonná úprava, jež proti takovému rozhodnutí rozhodčího orgánu nepřipouští opravný prostředek, jež je jinak k dispozici podle správního řádu (§53a odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb.). Vydané sdělení (rozhodnutí) má nesporně povahu veřejnoprávního úkonu, tento úkon však nezakládá, nemění ani neruší práva a ani závazně neurčuje povinnosti (§65 odst. 1 s.ř.s. a contrario); nelze tudíž ani dovodit, že by jako takový mohl podléhat soudnímu přezkumu (též §2 odst. 2, §56c písm. c/ zákona č. 114/1988 Sb. per analogiam).
Odtud pak vychází názor, jenž byl v judikatuře Ústavního soudu již vícekrát vyjádřen, že nejde-li v případě rozhodnutí o "neodstranění tvrdosti zákona" o rozhodnutí o veřejném subjektivním právu, nejde ani o situaci, kdy by mohl být stěžovatel jakkoliv krácen ve svých právech vůbec, pročež nepřichází v úvahu ani ústavní stížnost, založená na tvrzení, že k zásahu do veřejných práv, natož ústavně zaručených jakožto základních, naopak takovým rozhodnutím došlo. Z takto naznačených důvodů Ústavní soud stížnosti (tohoto druhu) vesměs jako zjevně neodůvodněné odmítá ( §43 odst. 2 písm. a/ zákona o Ústavním soudu).
Lze proto uzavřít, že v případě stěžovatele nebyly k dispozici žádné procesní prostředky k ochraně jeho práv; v tomto případě platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (§72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu).
Z připojených listin a obsahu stížnosti se podává, že stěžovateli bylo sdělení (rozhodnutí) rozhodčího orgánu doručeno již dne 21. 9. 2005; ústavní stížnost, podaná proti němu dne 19. 9. 2006 je tudíž zjevně opožděnou.
Ze shora označených důvodů není možný ani stěžovatelem dovolávaný postup dle §75 odst. 2 písm. a/ zákona o Ústavním soudu, neboť toto ustanovení není možno považovat za prostředek k prominutí lhůty dle §72 zákona o Ústavním soudu, jelikož jeho (pouhý) vztah k situacím předznačeným v §75 odst. 1 je zjevný ( srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 422/97, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, strana 419).
Ústavní soud proto soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků) ústavní stížnost usnesením odmítl dle §43 odst. 1 písm. b/ zákona o Ústavním soudu jako návrh, jenž byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání .
Za těchto okolností již Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění nedostatku povinného zastoupení advokátem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj