ECLI:CZ:US:2007:3.US.735.06.1
sp. zn. III. ÚS 735/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 29. března 2007 mimo ústní jednání soudcem zpravodajem Janem Musilem bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti D. K., zastoupené Mgr. M. V., na průtahy v řízení vedeném soudním exekutorem JUDr. J. D., Exekutorský úřad Plzeň - jih ve věci sp. zn. Ex 871/02, za účasti JUDr. J. D., Exekutorský úřad Plzeň - jih jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 25. 9. 2006, napadá stěžovatelka údajné průtahy v řízení vedeném soudním exekutorem JUDr. J. D., Exekutorský úřad Plzeň - jih, které porušují její právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina").
Stěžovatelka uvádí, že usnesením Okresního soudu Plzeň - město ze dne 31. 7. 2002 sp. zn. 73 Nc 1865/2002 byla na její majetek nařízena exekuce, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. J. D., Exekutorský úřad Plzeň - jih.
V rámci probíhajícího exekučního řízení vydal pověřený soudní exekutor několik rozhodnutí, a to usnesení o ceně sp. zn. Ex. 871/02, dražební vyhlášku ze dne 29. 4. 2004 a rozhodnutí o příklepu ze dne 31. 5. 2004. Tato rozhodnutí soudního exekutora stěžovatelka později napadla řádnými opravnými prostředky (odvoláním proti usnesení o ceně ze dne 28. 3. 2005, odvoláním proti dražební vyhlášce ze dne 18. 3. 2005 a odvoláním proti rozhodnutí o příklepu ze dne 2. 9. 2004, doplněnými dalšími podáními datovanými v březnu a v prosinci 2005).
Na tato podání stěžovatelky, označená jako "odvolání", soudní exekutor nereagoval, tj. nepředal je odvolacímu soudu ani o nich nijak nerozhodl. V této nečinnosti spatřuje stěžovatelka porušení práva na spravedlivý proces a současně i porušení práva na to, aby věc byla projednána v přiměřené lhůtě a bez průtahů (čl. 36 odst. 1 Listiny).
Postup soudního exekutora shledává stěžovatelka jako protizákonný, neboť podle jejího názoru porušuje ustanovení §210 odst. 3 o. s. ř. ve vztahu k ustanovení §69 exekučního řádu, ukládajícího soudnímu exekutorovi předložit odvolání účastníka řízení soudu, případně tento postup porušuje rovněž ustanovení §208 odst. 1 o. s. ř.
Před podáním ústavní stížnosti se stěžovatelka snažila odstranit dosavadní stav tím, že proti nečinnosti soudního exekutora podala několik stížností (stížnost ze dne 20. 12. 2005 k Okresnímu soudu Plzeň - město, stížnost ze dne 3. 1. 2006 k Exekutorské komoře a dne 23. 8. 2006 podala k Veřejnému ochránci práv žádost o prošetření postupu soudního exekutora a způsobu vyřízení její stížnosti Exekutorskou komorou). Prošetření postupu soudního exekutora se stěžovatelka domáhala dne 24. 8. 2006 i na Ministerstvu spravedlnosti. Protože tyto stížnosti nevedly k nápravě, domáhá se ukončení trvajících průtahů v řízení výše uvedeného exekučního úřadu cestou ústavní stížnosti.
II.
Z připojených listinných dokladů se zjišťuje, že Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 31. 7. 2002 č. j. 73 Nc 1865/2002-9 rozhodl o návrhu správce konkursní podstaty ŠKODA a. s. tak, že nařídil exekuci k vymožení peněžitého plnění proti povinné D. K. podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 30. 1. 2002 č. j. 14 C 1/2002-69 pro zaplacení částky ve výši 128 451,- Kč s příslušenstvím, nákladů předcházejícího řízení, včetně nákladů určených v příkazu exekutora (výrok I.) a současně provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. J. D. z Exekutorského úřadu Plzeň - jih.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání, ve kterém namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo vyhověno návrhu a byla nařízena exekuce k vymožení peněžitého plnění proti stěžovatelce z titulu vykonatelného soudního rozhodnutí, bylo nesprávně opatřeno doložkou právní moci, neboť soud prvního stupně vycházel z fikce doručení stěžovatelce na adresu jejího dřívějšího bydliště, které však k datu 9. 1. 2003 vyklidila, aniž by se zde poté zdržovala.
Stěžovatelka v odvolání dále namítala, že exekuční titul není pravomocný a tedy ani vykonatelný, neboť spolu s ní byly žalovány další tři osoby, kterým nebyl rozsudek doručen, proto se domáhala zamítnutí návrhu na nařízení exekuce.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 22. 12. 2004 sp. zn. 15 Co 602/2004 odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil ve smyslu ustanovení §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "e. ř.").
III.
Ústavní soud se musí před projednáním věci samé vždy nejprve zabývat tím, zda ústavní stížnost splňuje podmínky a předpoklady pro její projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen "zásah orgánu veřejné moci") bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (dále jen "ústavně zaručené základní právo nebo svoboda"),
Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (§72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu).
Za zásah orgánu veřejné moci do svých ústavně zaručených práv a svobod považuje stěžovatelka údajnou nečinnost soudem určeného exekutora JUDr. J. D., konkrétně nerozhodnutí o jejích odvoláních proti rozhodnutím tohoto soudního exekutora a neodeslání jejích opravných prostředků příslušnému soudu.
Jak vyplývá z odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí o příklepu ze dne 31. 5. 2004 sp. zn. Ex 871/02, adresované výše označenému exekutorskému úřadu, stěžovatelka byla dopisem JUDr. J. D. ze dne 4. 8. 2004 informována o průběhu a výsledku dražebního řízení vedeného na nemovitost v jejím vlastnictví. Z obsahu dopisu předsedy Okresního soudu Plzeň - město ze dne 28. 12. 2005, adresovaného právnímu zástupci stěžovatelky, se dále podává, že stěžovatelka dne 6. 9. 2004 dlužnou částku exekutorovi uhradila, takže Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 15. 4. 2005 č. j. 73 Nc 1865/2002-51, které nabylo právní moci dne 10. 8. 2005, exekuční řízení vůči stěžovatelce zastavil. Shodná informace ostatně vyplývá i z podrobného sdělení Ministerstva spravedlnosti, které takto reagovalo na opakované stížnosti stěžovatelky proti postupu označeného soudního exekutora.
Ústavní soud se ztotožňuje se závěrem Ministerstva spravedlnosti v tom, že i když na podání stěžovatelky mělo být soudním exekutorem odpovídajícím způsobem reagováno, mohlo se tak stát pouze do doby, než bylo ukončeno exekuční řízení. Pokud by totiž soudní exekutor činil jakékoli procesní úkony (mimo doručování písemností) po ukončení exekuce, k níž byl soudem určen, jednalo by se o úkony, které by byly vykonány již mimo rámec jeho pravomoci v předmětné věci.
Z předložených listinných dokladů je zřejmé, že exekuční řízení vůči stěžovatelce bylo dnem 10. 8. 2005 ukončeno a tím skončilo i pověření soudem určeného soudního exekutora k dalším úkonům.
Pokud stěžovatelka označuje za "jiný zásah orgánu veřejné moci" dosud trvající nečinnost výše jmenovaného soudního exekutora a v petitu návrhu navrhuje, aby Ústavní soud JUDr. J. D. uložil nepokračovat v průtazích a v pravomocně skončeném exekučním řízení dále konat, jde o návrh opožděný, neboť ústavní stížnost by v takovém případě musela být podána pouze proti aktuálnímu, v době podání návrhu dosud trvajícímu protiústavnímu zásahu orgánu veřejné moci. O takový zásah se však v tomto případě nejedná, neboť dle platné judikatury jmenovaný exekutorský úřad reprezentovaný JUDr. J. D. v době podání ústavní stížnosti již nepředstavuje "orgán veřejné moci", který by autoritativním způsobem rozhodoval o právech a povinnostech stěžovatelky. Exekuční řízení tímto úřadem vedené proti stěžovatelce bylo již pravomocně ukončeno a tím tedy zanikla i pravomoc tohoto exekutorského úřadu k dalším úkonům v téže věci.
Za situace, kdy ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 25. 9. 2006, tedy více jak jeden rok po ukončení předmětného exekučního řízení, nelze dospět k závěru o zachování lhůty k podání ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 odst. 3, odst. 5 zákona o Ústavním soudu.
Ze všech výše vyložených důvodů proto Ústavní soud návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl, neboť byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Nad rámec výše uvedeného považuje Ústavní soud za vhodné doplnit, že podle ustanovení §3 e. ř. vykonává exekutor exekuční a další činnost za úplatu. Co se považuje za odměnu soudního exekutora je vymezeno v ustanovení §90 e. ř. V případě skončení exekuce je soudní exekutor povinen své náklady, které mu vznikly v souvislosti s provedenou exekucí, vyúčtovat. Ostatní náklady, jdoucí nad rámec skončené exekuce, a tedy nepřiznané soudním rozhodnutím, soudní exekutor není oprávněn vymáhat.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2007
JUDr. Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj