ECLI:CZ:US:2007:3.US.738.07.1
sp. zn. III. ÚS 738/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. června 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti Ing. Z. M., právně zastoupeného JUDr. Hanou Tichou, advokátkou se sídlem Jandova 8, Praha 9, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2006 sp. zn. 16 Co 537/2005 a proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 25 Cdo 2070/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 3. 2007, a která byla posléze doplněna dalšími podáními, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi měla být porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele, zakotvená v článku 11 odst. 1 a 3, v článku 36, v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen ,,Listina").
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V předmětné věci bylo posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval, dovolání, o němž Nejvyšší soud rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením dne 27. 9. 2006. Lhůta k podání ústavní stížnosti tak začala běžet od doručení tohoto rozhodnutí.
Ústavní soud si ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 vedeného pod sp. zn. 7 C 396/93 vyžádal fotokopie dokladů (tzv. dodejek) o převzetí poštovních zásilek obsahujících písemná vyhotovení usnesení právním zástupcem stěžovatele. Z těchto dokladů Ústavní soud zjistil, že uvedené usnesení Nejvyššího soudu právní zástupkyně stěžovatele převzala dne 30. 10. 2006. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu faxem zaslána dne 20. 3. 2007, je zřejmé, že byla podána až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro její podání.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti dal najevo, že si je vědom skutečnosti, že návrh podává po lhůtě uvedené v cit. ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Dle jeho názoru však ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a domnívá se, že by Ústavní soud měl postupovat ve smyslu §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud připomíná, že stěžovatelem citované ustanovení se vztahuje na případy, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3) a nikoli na případy, kdy je ústavní stížnost podána opožděně. Lhůtu k podání ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout, neboť se jedná o lhůtu kogentní.
Dle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Vzhledem k výše uvedenému byl soudce zpravodaj nucen mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podanou ústavní stížnost dle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. června 2007
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj