ECLI:CZ:US:2007:3.US.789.07.1
sp. zn. III. ÚS 789/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. května 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. M. H., o ústavní stížnosti směřující proti předvolání jako svědka Policií ČR, útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru korupce a ochrany zájmů EU, ze dne 19. března 2007 ČTS: OKFK-5/1-C-2007, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
S poukazem na blíže rozvedená tvrzení stran konsekvencí plynoucích z uzavřené mandátní smlouvy mezi jím a ČSSD stěžovatel ve svém návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti namítal, že se cítí být ze strany orgánů veřejné moci dotčen v ústavně zaručeném základním právu vlastnit majetek, zakotveném v čl. 11 Listiny základních práv a svobod, to ve spojení s čl. 3 odst. 3 a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z toho důvodu domáhal se posléze vydání nálezu, jímž by Ústavní soud vyslovil, že předvoláním stěžovatele jako svědka v označené trestní věci [trestním řízení ve věci podezření z trestného činu podplácení dle §160 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. v souvislosti s rozhodovacím procesem na nákup stíhacích letounů Jas-39 Gripen] policejní orgán uvedený v záhlaví porušil jeho "občanská (vlastnická) práva"; dále pro v naraci návrhu popsané důvody požadoval, aby Ústavní soud věc postoupil Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku k rozhodnutí o předběžné otázce [vztahující se k (ne)aplikaci Trestněprávní úmluvy o korupci publikované pod č. 70/2002 Sb.m.s.] a rovněž pro případ, že by předsedovi Ústavního soudu příslušelo provedení jakéhokoliv úkonu souvisejícího "s projednáváním této stížnosti a její přípravou", rozhodl o námitce podjatosti vůči JUDr. P. R.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Tento závěr Ústavní soud učinil ve věci stěžovatelem k posouzení předložené. Samotné (řádné) předvolání za svědka, které bylo náležitým způsobem stěžovateli doručeno, byť na něj on sám nahlíží jako na politicky motivované v důsledku hájení svých (tvrzených) práv z uzavřené mandátní smlouvy, nemůže dle názoru Ústavního soudu bez dalšího (srov. kupř. nálezy sp. zn. I. ÚS 734/04, II. ÚS 89/04, II. ÚS 386/04, III. ÚS 26/03) pro zákonem stanovenou povinnost dostavit se jako svědek k výpovědi v trestním řízení (§97 tr. řádu) zasahovat do jeho ústavně zaručených základních práv, tím méně potom do práv shora označených (tj. práva vlastnického).
Uvedené konstatování zakládá rozhodovací důvody podřaditelné pod ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pročež Ústavní soud návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Návrh na postoupení věci k rozhodnutí Evropskému soudnímu dvoru o předběžné otázce postrádá za tohoto (procesního) stavu věci relevanci; stejně jako námitka podjatosti pro případ, že by se na jejím rozhodování (projednávání) podílel JUDr. P. R.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2007
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu