ECLI:CZ:US:2007:3.US.800.06
sp. zn. III. ÚS 800/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. ledna 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. G., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem v Karviné - Fryštátu, K. Sliwky 126, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2006, sp. zn. 13 Co 131/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 25. 10. 2006 se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí obecného soudu. Dle tvrzení stěžovatele bylo tímto rozhodnutím porušeno jeho právo vlastnit majetek a právo na spravedlivý proces, která jsou zakotvena v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti a kopie napadeného rozhodnutí zjistil Ústavní soud tyto skutečnosti.
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 10. 2005, čj. 0P 489/2001-157, byla stěžovateli uložena Alici (jedná se o pseudonym) bylo s účinností od 16. 9. 2005 sníženo výživné z 6 000,- Kč na částku 5 000,- Kč měsíčně.
Proti výrokům o výživném podal stěžovatel odvolání, kterým se domáhal snížení výživného tak, aby na každé z nezl. dětí platil od 18. 1. 2005 částku 4 000,- Kč měsíčně (uvedl, že soud nezohlednil další majetkové hodnoty matky, stěžovatelovy náklady 15 000,- Kč měsíčně na jeho bydlení a výdaje stěžovatele na současnou manželku a syna Adama (jedná se o pseudonym)). Krajský soud v Ostravě rozhodl rozsudkem ze dne 21. 7. 2006, sp. zn. 13 Co 131/2006, tak, že prvostupňový rozsudek změnil. Pro nezl. Marka (jedná se o pseudonym)stanovil stěžovateli povinnost platit výživné od 18. 1. 2005 ve výši 6 000,- Kč a od 1. 9. 2005 ve výši 7 000,- Kč měsíčně. Pro nezl. Alici (jedná se o pseudonym) zvýšil s účinností od 1. 2. 2002 dříve stanovené výživné ve výši 6 000,- Kč měsíčně na částku 10 000,- Kč měsíčně a dále od 1. 1. 2005 stanovil její výživné opět na 6 000,- Kč měsíčně.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že aplikace §153 odst. 2 občanského soudního řádu je v daném případě protiústavní, neboť koliduje s ústavním principem právní jistoty, negativně ovlivňuje svobodnou vůli účastníka (stěžovatele) brojit proti rozsudku opravným prostředkem a vytváří nejistotu, zda se podané odvolání neobrátí proti odvolateli.
Dále stěžovatel namítl porušení zásady dvojinstančnosti a uvedl, že stěžejní skutková okolnost, kterou je narození jeho syna Jana (jedná se o pseudonym), nebyla přezkoumána soudy obou stupňů.
Třetí námitka stěžovatele spočívá v tom, že odvolací soud stanovil výživné dle příjmů stěžovatele, aniž by se zabýval tím, zda výživné nepřekračuje odůvodněné potřeby jeho nezletilých dětí.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud nemá za to, že by aplikace §153 odst. 2 občanského soudního řádu v odvolacím řízení v dané věci byla protiústavní a představovala rozpor s principem právní jistoty. Smyslem řízení ve věci výchovy a výživy není vyřešení sporu, ale úprava právního poměru mezi účastníky. Na tento typ řízení se vztahuje zásada nevázanosti petitem dle §153 odst. 2 občanského soudního řádu, která platí jak pro prvostupňové řízení, tak pro řízení odvolací (§211 občanského soudního řádu). Občanský soudní řád přitom výslovně nezakazuje reformaci in peius. Zákaz změny k horšímu pro odvolatele by bylo možno dovodit pouze ze zásady vázanosti odvolacího soudu mezemi odvolacího návrhu, která však neplatí pro řízení o výživném [§212 písm. a) občanského soudního řádu]. Aplikaci §153 odst. 2 občanského soudního řádu nelze chápat izolovaně a posuzovat ji kladně či záporně ve vztahu k principu právní jistoty. Pro odvolací soud ve věci výživného sice neplatí zákaz reformace in peius, avšak soud je vázán řadou hmotněprávních a procesněprávních norem, které musí dodržet, aby nedošlo k porušení principu právní jistoty a předvídatelnosti.
Ústavní soud nemůže přisvědčit námitce stěžovatele ohledně porušení zásady dvojinstančnosti v případě okolnosti narození syna Jana (jedná se o pseudonym). Odvolací soud postupoval v souladu s §220 odst. 1 o. s. ř., podle něhož odvolací soud změní rozsudek, jestliže soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav (písm. a), nebo jestliže po doplnění nebo zopakování dokazování je skutkový stav věci zjištěn tak, že je možné o věci rozhodnout (písm. b). Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že přejal skutková zjištění prvostupňového soudu jako věcně správná a podrobně rozvedl, o jaké další důkazy doplnil dokazování. K nové okolnosti (novému důkazu), kterou bylo narození syna Jana (jedná se o pseudonym), jakož i k odvolacím námitkám stěžovatele, se druhostupňový soud jasně a srozumitelně vyjádřil v odůvodnění svého rozsudku. Z odůvodnění vyplývá, že okolnost narození syna Jana (jedná se o pseudonym) řádně zahrnul do své úvahy o stanovení výše výživného na nezl. Alici (jedná se o pseudonym) a nezl. Marka (jedná se o pseudonym) (okolnost narození syna byla v souladu se zásadou úplné apelace vzata jako nová skutečnost do úvahy soudu). Syn Jan (jedná se o pseudonym) se narodil až po vyhlášení prvostupňového rozsudku a prvostupňové rozhodnutí tak v tomto směru nevykazuje vady, neboť prvostupňový soud v době svého rozhodování ani nemohl k dané okolnosti přihlédnout.
Konečně nelze přisvědčit ani stěžovatelově námitce, že soud při stanovení výživného vycházel především (jen) z výše příjmů stěžovatele a nepřihlížel k odůvodněnosti potřeb nezletilých dětí. Ústavní soud zde považuje za potřebné krátce uvést, že výživným je třeba chápat uhrazování výživy, bydlení i uspokojování ostatních hmotných (šaty, obuv) nebo kulturních (vzdělání, zájmy, záliby) potřeb, a jde tedy o úhradu životních potřeb pro všestranný rozvoj dítěte. Zákonný rozsah vyživovací povinnosti rodičů k dítěti je dán kritériem "stejné životní úrovně". Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku citoval §85 odst. 2, §85a odst. 2 a §96 odst. 1 zákona o rodině, a v jejich mezích také rozhodoval o výši výživného. Výživné, které odvolací soud stanovil, je řádně a podrobně odůvodněno a nelze tu tedy spatřovat prvky libovůle. Zvýšení příjmů rodiče má zásadní význam zejména u kritéria "stejné životní úrovně" a možnosti tvorby úspor pro dítě.
S ohledem na výše uvedené postupoval Ústavní soud dle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. ledna 2007