ECLI:CZ:US:2007:3.US.830.06.1
sp. zn. III. ÚS 830/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 26. dubna 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené Mgr. T. G., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2005, čj. 8 Co 640/2005-131, a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2005, čj. 82 C 10/2004-77, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 5. 11. 2006, učiněným stěžovatelkou bez právního zastoupení, byla napadena shora uvedená rozhodnutí obecných soudů. K výzvě Ústavního soudu toto podání stěžovatelka doplnila, a to již prostřednictvím svého právního zástupce, návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 10. 2. 2006, jenž byl opraven podáním ze dne 12. 2. 2006. V něm se s tvrzením, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, jež jsou zakotvena v čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhala jejich zrušení.
Jak Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti a jejích příloh, v záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, kterou se domáhala na I. Kožejovi, z titulu bezdůvodného obohacení, zaplacení částky 5 400 Kč s příslušenstvím. K odvolání stěžovatelky pak Krajský soud v Ostravě rozsudkem, rovněž v záhlaví specifikovaným, citované rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že dne 29. 11. 2005 dala výpověď soudem ustanovenému zástupci Mgr. D. M. a podala k Okresnímu soudu v Ostravě návrh na zrušení tohoto ustanovení. Dne 20. 1. 2006 však uvedený zástupce převzal rozsudek odvolacího soudu a tímto datem nabylo dle soudu toto rozhodnutí právní moci. Dne 8. 9. 2006 při nahlížení do spisu sp. zn. 82 C 10/2004 stěžovatelka dle svých slov požádala o vydání rozsudku odvolacího soudu, doručenka však byla vypsána nesprávně, proto ji dne 12. 9. 2006 vrátila a téhož dne jí byla vystavena doručenka nová. Stěžovatelka má za to, že zastupování skončilo 29. 11. 2005, a tak rozsudek nemohl nabýt právní moci, a dále tvrdí, že jí měl být pro doručování ustanoven nový právní zástupce, a to kvůli podání případných opravných prostředků. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka neměla po celou dobu řízení právního zástupce, ačkoliv o to žádala, přičemž byly splněny podmínky pro jeho ustanovení, došlo k vadě řízení mající za následek porušení výše uvedených základních ústavně zaručených práv.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Ústavní soud vycházel z toho, že i kdyby se ztotožnil s názorem stěžovatelky, že došlo k určitému pochybení v procesním postupu, kdy rozsudek odvolacího soudu neměl být doručován soudem ustanovenému zástupci, Mgr. D. M., a že měl být stěžovatelce ustanoven zástupce nový, je zcela zjevné, a to jak z důvodů věcných, tak i časových, že toto eventuální pochybení nemohlo mít žádný vliv na zákonnost, resp. ústavnost samotných soudních rozhodnutí, která stěžovatelka cestou ústavní stížnosti napadá. Vzhledem k tomu navrhované zrušení napadených rozhodnutí není samo o sobě nijak způsobilé vést k nápravě tvrzených pochybení.
Protože Ústavní soud nezjistil z ústavní stížnosti ani žádný jiný důvod pro zrušení napadených rozhodnutí, nezbylo mu, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2007
Vladimír Kůrka
předseda senátu Ústavního soudu