ECLI:CZ:US:2007:3.US.866.06
sp. zn. III. ÚS 866/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. března 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. H., zastoupeného JUDr. Viliamem Kováčikem, advokátem v Hradci Králové, Veverkova 1343/1, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2006, čj. 1 ZT 466/2006-19, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 27. 11. 2006 se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí. Dle tvrzení stěžovatele bylo rozhodnutím porušeno jeho právo zakotvené v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a dalších předložených listin zjistil Ústavní soud tyto skutečnosti.
Dne 12. 4. 1999 byl vyhotoven záznam o sdělení obvinění stěžovateli (§160 odst. 1 trestního řádu), který byl dne 13. 4. 1999 doručen ustanovené zástupkyni, neboť proti stěžovateli bylo vedeno trestní řízení dle §302 an. trestního řádu. Obvinění bylo sděleno pro trestný čin dle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona, kterého se měl stěžovatel dopustit tím, že "v době minimálně od srpna 1998 do konce února 1999 (svého odjezdu mimo ČR) opatřoval a přechovával pro jiného omamné a psychotropní látky, a to ve větším rozsahu a osobám mladistvým".
Dne 7. 5. 1999 byl podán k soudu návrh na vydání zatýkacího rozkazu na stěžovatele, který měl v únoru 1999 opustit ČR. Zatýkací rozkaz byl vydán dne 16. 6. 1999.
Dne 18. 5. 2000 byla podána k soudu obžaloba proti stěžovateli a dalším obžalovaným. Dne 10. 7. 2000 došlo k vyloučení věci stěžovatele k samostatnému řízení.
Trestní věc stěžovatele byla soudem dne 17. 7. 2000 vrácena dle §188 odst. 1 písm. e) trestního řádu státnímu zástupci k došetření z důvodu, že nejsou splněny podmínky pro postup dle §302 an. trestního řádu a je třeba odstranit vady přípravného řízení.
Dne 30. 10. 2006 byl stěžovatel předán Kanadou do ČR k trestnímu stíhání a tentýž den byl vzat do vazby.
Dne 2. 11. 2006 bylo Policií ČR vydáno dle §160 odst. 1, 5 trestního řádu usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin dle §187 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona, kterého se měl stěžovatel dopustit tím, že "v období nejméně od srpna 1998 do konce února 1999, kdy opustil své bydliště v ČR, opakovaně ve více případech prodával a poskytoval v Hradci Králové a v Litomyšli, okr. Svitavy, omamné a psychotropní látky, zejména methamphetamin - pervitin, různým osobám, včetně osob mladistvých", přičemž v obvinění byly dále uvedeny konkrétní osoby a skutečnosti, které od nich byly zjištěny.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel dne 6. 11. 2006 stížnost, kterou doplnil dne 8. 11. 2006. O stížnosti rozhodla státní zástupkyně napadeným usnesením ze dne 20. 11. 2006, čj. 1 ZT 466/2006-19, tak, že ji zamítla.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že dne 30. 10. 2006 byl soudem vyslýchán jako obviněný, ačkoliv nebyl s předmětem a rozsahem obvinění seznámen, neboť mu nebylo doručeno sdělení obvinění ze dne 12. 4. 1999.
Dále uvedl, že dne 2. 11. 2006 bylo napadeným usnesením rozšířeno jeho obvinění. Proti tomu stěžovatel, stejně jako ve své stížnosti, namítá, že: a) jeho trestní věc byla soudem vrácena státnímu zástupci k došetření pro nemožnost postupu dle §302 an. trestního řádu, tedy stěžovateli nebylo řádně doručeno sdělení obvinění ze dne 12. 4. 1999 a nebylo tedy ani možno dne 2. 11. 2006 obvinění rozšířit, b) sdělení obvinění ze dne 12. 4. 1999 je nekonkrétní a neurčité (rozpor s §160 odst. 1 trestního řádu), a hrozí proto záměna tam uvedených skutků s těmi, které jsou uvedeny v obvinění ze dne 2. 11. 2006.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud již mnohokrát uvedl, že ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž nelze protiústavnost napravit jiným způsobem (jinými procesními prostředky) - zásada subsidiarity.
Trestní řízení je procesem, v němž spolupůsobí a jež průběžně kontrolují orgány činné v trestním řízení. Při sdělení obvinění je přitom proces na počátku, kdy případné vady lze napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, tzn. samotnými orgány činnými v trestním řízení (tedy i obecným soudem).
Ústavní soud již judikoval, že se necítí být oprávněn zasahovat do samotného počátku trestního řízení (nepřísluší mu přezkoumávat rozhodnutí o zahájení trestního stíhání), pokud ovšem není obvinění spojeno se skutečným zásahem do základních práv a svobod, který by nebylo možno odčinit jinak (např. vzetí do vazby). Důvodnost zásahu Ústavního soudu do uvedeného stádia trestního řízení byla vymezena v nálezu sp. zn. III. ÚS 511/02 (publ. in: Sb.n.u.ÚS, sv. 30, č. 105), a to s poukazem na zcela mimořádnou situaci spočívající ve zjevné libovůli v rozhodování (naprosto zřejmé nedostatečnosti odůvodnění rozhodnutí).
Ústavní soud se proto i v této věci zabýval tím, zda v dané věci nejde o obdobnou mimořádnou situaci.
Ústavní soud má za to, že v daném případě o uvedenou mimořádnou situaci nejde a není zde tedy důvod k jeho zásahu do daného stádia trestního řízení kasací napadeného rozhodnutí. Z usnesení státní zástupkyně o zamítnutí stížnosti stěžovatele je patrno, v jakém rozsahu bylo usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 2. 11. 2006 přezkoumáno, státní zástupkyně se vyjádřila ke všem námitkám stěžovatele, a z rozhodnutí je zřejmé, proč nebylo stížnosti stěžovatele vyhověno. Ústavní soud tedy v napadeném rozhodnutí neshledal zřejmou libovůli orgánů činných v trestním řízení, přičemž znovu podotýká, že případné vady je možno napravit v rámci probíhajícího trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem.
Vzhledem k tomu, že v daném případě nedošlo k vybočení z mezí ústavnosti, rozhodl Ústavní soud dle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, že ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2007
Vladimír Kůrka
předseda senátu Ústavního soudu