ECLI:CZ:US:2007:3.US.878.07.1
sp. zn. III. ÚS 878/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. P., zastoupeného Mgr. J. S., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 11. 2005, čj. 16 C 353/99-421, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2006, čj. 18 Co 232/2006-568, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 4. 4. 2007 se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozsudků obecných soudů, přičemž konkrétně brojil proti částem rozsudků týkajícím se věci stěžovatele (žalobce v řízení před obecnými soudy) ve vztahu k 1. a 2. žalovanému (tj. proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu týkajícímu se výroků I a IV rozsudku prvostupňového soudu). Stěžovatel uvedl, že došlo k porušení jeho práv zakotvených v čl. 4, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy a dále v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS"), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný.
Stěžovatel v ústavní stížnosti (mimo jiné) uvedl, že podal do všech výroků rozsudku odvolacího soudu také dovolání, avšak přípustnost dovolání proti potvrzující části výroku závisí na úvaze Nejvyššího soudu [§237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu], proto považuje podání ústavní stížnosti za přípustné.
Ústavní soud si dne 23. 5. 2007 vyžádal od Obvodního soudu pro Prahu 5 (č. l. 15 spisu Ústavního soudu) zprávu, zda bylo v dané věci podáno dovolání, kterými účastníky řízení, a současně si vyžádal kopie podaných dovolání. Dne 12. 6. 2007 bylo Ústavnímu soudu sděleno, že stěžovatel podal dovolání dne 5. 4. 2007 (k poštovní přepravě dáno dne 4. 4. 2007).
Z kopie dovolání stěžovatele ze dne 27. 3. 2007 zjistil Ústavní soud, že dovolání bylo podáno proti všem výrokům (všem částem výroku) rozsudku odvolacího soudu, tj. včetně potvrzující části výroku, týkající se věci stěžovatele ve vztahu k 1. a 2. žalovanému. Dovolání stěžovatel podal dle §237 odst. 1 písm. a) a c) občanského soudního řádu.
Podle §75 odst. 1 ZÚS je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 ZÚS); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 ZÚS).
Dle §72 odst. 4 ZÚS, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný, z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Z interpretace výše uvedených ustanovení ZÚS vyplývá následující. U mimořádného opravného prostředku (kterým je i dovolání), který může orgán, jenž o něm rozhoduje, odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, a v době jeho podání tedy není zřejmé, zda je či není přípustný, zákon netrvá na tom, aby stěžovatel takový opravný prostředek uplatnil před podáním ústavní stížnosti. Na straně druhé však takový mimořádný opravný prostředek lze uplatnit, aniž by tím byla ohrožena možnost posléze podat ústavní stížnost, neboť jestliže orgán odmítne takový opravný prostředek z důvodů závisejících na jeho uvážení, zůstává stěžovateli otevřena lhůta pro podání ústavní stížnosti (§72 odst. 4 ZÚS). Podmínkou je pouze to, aby stěžovatel předchozí mimořádný opravný prostředek uplatnil řádně, aby nedošlo k jeho odmítnutí z jiného důvodu (např. pro opožděnost).
Jak bylo výše uvedeno, stěžovatel podal proti potvrzující části výroku odvolacího rozsudku souběžně s ústavní stížností dovolání [dle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu] a probíhají tak paralelně dvě soudní řízení, ve kterých se stěžovatel může domáhat svých práv. I v případě posouzení jeho dovolání Nejvyšším soudem jako nepřípustného (neshledá zásadní právní význam rozhodnutí) přitom stěžovateli nebude odepřena možnost podat posléze ústavní stížnost (§72 odst. 4 ZÚS).
Ústavní soud proto, vědom si principu subsidiarity ústavní stížnosti a principu minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů), postupoval v případě této ústavní stížnosti dle §43 odst. 1 písm. e) ZÚS a ústavní stížnost odmítl pro její nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. července 2007
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu