ECLI:CZ:US:2007:3.US.900.06
sp. zn. III. ÚS 900/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. ledna 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti Ing. M. K., zastoupeného Mgr. Radko Stránským, advokátem se sídlem Dvořákova 646, Liberec 1, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 17. května 2005 č. j. 35 Co 718/2004-149, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 12. 2006 domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 17. 5. 2005 č. j. 35 Co 718/2004-149 pro porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II.
Ústavní soud dříve, než se může zabývat meritem věci, musí zkoumat, zda jsou před projednáním ústavní stížnosti splněny všechny formální podmínky a předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Lhůtu k podání ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout, neboť se jedná o lhůtu kogentní.
Podle ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že pokud byl mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Z připojeného spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 5. 2004 č. j. 21 C 112/2001-101 byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti žalovaným Pozemním stavbám - STAVOSERVIS, a. s., se sídlem tř. 1. máje 97, Liberec, o zaplacení 698 179,- Kč s příslušenstvím, a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. K odvolání stěžovatele (v dřívějším řízení žalobce) Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 17. 5. 2005 č. j. 35 Co 718/2004-149 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, odvoláním napadený rozsudek změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 24. 8. 2006 č. j. 21 Cdo 2576/2005-166 odmítl s odůvodněním, že v předmětné věci napadl stěžovatel tímto mimořádným opravným prostředkem rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé; vzhledem k tomu, že dovoláním bylo napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud zkoumal, zda jsou v projednávané věci splněny předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V této souvislosti dovolací soud konstatoval, že přípustnost dovolání podle výše citovaného ustanovení není založena pouze tím, že stěžovatel tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam, ale nastává až tehdy, kdy dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam skutečně má. Při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody a může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Protože z dovolání stěžovatele vyplývá, že námitky stěžovatele ve skutečnosti nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., přičemž ani případné zjištění tvrzené vady řízení podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. by nebylo bezprostředním důsledkem řešení otázky procesně právní povahy, nezabýval se dovolací soud správností rozsudku odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, neboť tyto nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Stěžovatel podaným mimořádným opravným prostředkem napadl i výroky odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a to přesto, že podle právní úpravy účinné po novele občanského soudního řádu od 1. 1. 2001, dovolání proti výroku (usnesení) odvolacího soudu o nákladech řízení přípustné není.
I s ohledem na posledně výše uvedený důvod proto dovolací soud dovolání stěžovatele jako nepřípustné odmítl.
V předmětné věci tedy bylo, ve smyslu výše citovaných ustanovení zákona o Ústavním soudu, posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval, odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 17. 5. 2005 č. j. 35 Co 718/2004-149. Lhůta k podání ústavní stížnosti proto začala běžet od doručení tohoto rozsudku.
Stěžovatel nesprávně odvíjí lhůtu k podání ústavní stížnosti od doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 8. 2006 č. j. 21 Cdo 2576/2005-166, které rozhodnutím o posledním opravném prostředku není. Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nebylo přípustné a nejde o případ, v němž bylo dovolání Nejvyšším soudem ČR odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení ve smyslu ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, přičemž předmětná ústavní stížnost byla zjevně podána až poté, co dovolací soud rozhodl o dovolání, jde o ústavní stížnost podanou po zákonem stanovené lhůtě, tedy opožděnou.
Na základě výše uvedeného soudce zpravodaj podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl, neboť byla podána po lhůtě stanovené pro její podání tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2007
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj