ECLI:CZ:US:2007:3.US.934.07.1
sp. zn. III. ÚS 934/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. června 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. P., zastoupeného JUDr. Janem Červenkou, advokátem v Praze 9, Kovářská 17/1169, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 16. 3. 2007, sp. zn. 1 ZT 1189/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 10. dubna 2007 se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí. Dle tvrzení stěžovatele byla rozhodnutím porušena jeho práva garantovaná čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že "rozhodnutím je stíhán za použití zcela jiného způsobu (zákonného ustanovení) než stanoví zákon, resp. že zákonné ustanovení §131 odst. 1 a §138 trestního řádu je použito způsobem, který zákon zásadně nepřipouští. Poukázal v této souvislosti na "fair" proces.
Z ústavní stížnosti, přiložené kopie napadeného usnesení a z kopií usnesení Policie ČR, obvodního ředitelství Praha IV, ze dne 6. 9. 2006 a ze dne 5. 1. 2007, obou ČTS: ORIV-1967/OOK5-TI-2006, zjistil Ústavní soud tyto skutečnosti.
Usnesením Policie ČR, obvodního ředitelství Praha IV, ze dne 6. 9. 2006,
ČTS: ORIV-1967/OOK5-TI-2006, bylo zahájeno trestní stíhání proti stěžovateli pro trestný čin pojistného podvodu dle §250a odst. 1, 3 trestního zákoníku.
Usnesením Policie ČR, obvodního ředitelství Praha IV, ze dne 5. 1. 2007,
ČTS: ORIV-1967/OOK5-TI-2006, bylo opraveno podle §131 odst. 1 a §138 trestního řádu usnesení o zahájení trestního stíhání tak, že ve výroku došlo ke změně části textu (text: "přičemž podle znaleckého posudku k uvedené dopravní nehodě nedošlo, oba automobily byly poškozeny jinde, jindy a jiným způsobem", byl změněn na text: "přičemž při oznámení úmyslně uvedl nepravdivé údaje o předmětné dopravní nehodě"), a odůvodnění bylo doplněno o jednu větu. Důvodem opravného usnesení bylo, že policejní orgán "nedostatečně popsal subjektivní stránku trestného činu".
Proti opravnému usnesení podal stěžovatel stížnost, ve které namítal, že opravné usnesení dle §131 odst. 1 trestního řádu je určeno k opravě písařských chyb a jiných zřejmých nesprávností. V daném případě však opravným usnesením byla odstraňována zásadní chyba usnesení o zahájení trestního stíhání, tedy to, že ve výroku vůbec nebyla popsána skutková podstata trestného činu. Navíc stěžovatel namítl, že k opravě došlo až po skončení vyšetřování, a to po dnu, na který byl stěžovatel předvolán k prostudování vyšetřovacího spisu (účast stěžovatele na tomto úkonu byla omluvena). Dále poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 1978, čj. 1 Tz 18/78, dle kterého nelze použít §131 trestního řádu u rozhodnutí, která se nevyhlašují (zde šlo o trestní příkaz). Stěžovatel uvedl, že usnesení o zahájení trestního stíhání se (také) nevyhlašuje a nemůže tak dojít k rozporu mezi vyhlášeným a písemně vyhotoveným zněním rozhodnutí.
Stížnost proti opravnému usnesení byla usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 (dále jen "OSZ") ze dne 16. 3. 2007, sp. zn. 1 ZT 1189/2006, zamítnuta pro nedůvodnost. Státní zástupce uvedl, že usnesení o zahájení trestního stíhání v zásadě vyhovělo požadavkům dle ustanovení §160 odst. 1, §120 odst. 3 a §138 trestního řádu. Konstatoval, že přestože byl §138 (ve spojení s §131) trestního řádu vyložen poměrně široce, státní zástupce neshledal důvod zrušení opravného usnesení. Dle státního zástupce usnesení o zahájení trestního stíhání obsahuje popis skutkové podstaty trestného činu, a přestože není uveden výslovný popis zavinění, z textu výroku je zřejmé, že se jedná o zavinění ve formě úmyslu (obviněný oznámil pojistnou událost, která se nestala). Státní zástupce tedy sice shledal nedostatek výslovného popisu úmyslného zavinění, nikoli však jeho úplnou absenci, proto stížnost zamítl.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z judikatury Ústavního soudu plyne, že považuje svou ingerenci do činnosti orgánů činných v trestním řízení (především pak v přípravném řízení) za nežádoucí. Možnost jeho zásahu v takových případech vykládá přísně restriktivně, proto jeho zásah připadá v úvahu zpravidla až poté, co je vydáno rozhodnutí ve věci samé a jsou vyčerpány všechny procesní prostředky ochrany práv; zpravidla jen takové rozhodnutí je totiž způsobilé porušit ústavně zaručená práva. Jde-li o usnesení o zahájení trestního stíhání (příp. na něj navazující rozhodnutí o stížnosti), není důvod se od uvedeného pravidla odchýlit, neboť důvodnost obvinění je předmětem celého trestního řízení. Výjimku tvoří pouze případy, kdy by byl s takovým rozhodnutím spojen konkrétní zásah do základních práv a svobod stěžovatele, který by nebylo možno odčinit jinak (např. vzetí do vazby, zatčení).
Stěžovatel namítal, že v usnesení o zahájení trestního stíhání nebyla popsána (absentovala) skutková podstata trestného činu a opravným usnesením mělo dojít k dodatečnému napravování této zásadní chyby. Z dané věci však vyplývá, že došlo pouze ke změně ve vyjádření jednoho ze znaků skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu, a to subjektivní stránky trestného činu. Stěžovatel v ústavní stížnosti (ani v předchozí stížnosti státnímu zastupitelství proti opravnému usnesení Policie ČR) neuvedl, v čem by měly spočívat nedostatky ve vyjádření ostatních znaků skutkové podstaty trestného činu.
Ohledně způsobu uvedení subjektivní stránky trestného činu v usnesení o zahájení trestního stíhání, a to před i po jeho opravě, se ve vztahu k §120 odst. 3, §138 a §160 odst. 1 trestního řádu vyjádřil již státní zástupce v odůvodnění svého rozhodnutí. S danou otázkou se dostatečně vypořádal. Také dle názoru Ústavního soudu je z usnesení o zahájení trestního stíhání před jeho opravou i po opravě evidentní, že policejní orgán tento znak skutkové podstaty trestného činu neopomenul, neboť z obsahu výroku je zřejmé, že se mělo jednat o zaviněné jednání ve formě úmyslu. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo schopno z hlediska zákonnosti i ústavnosti obstát již před opravným usnesením, proto změna spočívající pouze v tom, že část textu, vyjadřující nepřímo, že se mělo jednat o úmyslné zavinění, byla nahrazena textem s výslovným uvedením "úmyslného" zavinění, nemůže nijak zasáhnout do stěžovatelových ústavně zaručených práv. Z uvedených důvodů proto nebylo třeba se zabývat tím, zda trestní řád v daném případě umožňuje aplikaci opravného usnesení (tj. extenzivní výklad zákonného ustanovení).
Ústavní soud v daném případě neshledal porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, proto postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2007
Vladimír Kůrka
předseda senátu Ústavního soudu