ECLI:CZ:US:2007:4.US.1111.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1111/07
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti CENTRUM - OVO, spol. s r.o., se sídlem Valašské Meziříčí, Palackého 243, zastoupené JUDr. L. B., směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 2. 2007, č.j. 2 Cmo 272/2005-166, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2004, č.j. 16 Cm 75/98-89, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že porušení základního práva na spravedlivý proces postupem obecných soudů shledává v tom, že obecné soudy neprovedly stěžovatelkou navržené důkazy a nevypořádaly se se všemi okolnostmi a námitkami, které v řízení vyšly najevo, resp. byly stěžovatelkou uplatněny.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložené námitky, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a konstatuje, že výše citované tvrzení stěžovatelky o způsobu, jakým bylo zasaženo do jejího základního práva, nemá oporu ve skutečnosti. Námitka o nepřipuštění výslechu stěžovatelkou navrženého svědka, na které je ústavní stížnost založena, byla použita již v odvolání a odvolací soud se s ní vypořádal. Na odůvodnění jeho rozhodnutí lze v tomto směru odkázat. Fakt, že se stěžovatelka s argumentací obecných soudů neztotožňuje, nezakládá porušení práva na spravedlivý proces. Stěžovatelkou prezentované výhrady k napadeným rozhodnutím jsou výsledkem vytržení některých částí těchto rozhodnutí z kontextu a jejich následné dezinterpretace. Nevyplývají ze skutečných nedostatků, kterými by napadená rozhodnutí trpěla.
Stejně tak nepřípadný je odkaz stěžovatelky na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp.zn. III.ÚS 569/03, neboť jak soudy vyložily, svědek nemohl ani ověřit ani vyvrátit skutečnost tvrzenou žalobcem týkající se pravosti smlouvy uzavřené mezi žalobcem a jeho obchodním partnerem.
Ke své další námitce, že odvolací soud nepřipustil v souladu s ust. §205a odst. 1 písm. c) o.s.ř. další stěžovatelkou navrhovaný důkaz uvádí sama stěžovatelka pouze tolik, že "dle jejího názoru měl odvolací soud provedení takovýchto důkazů připustit". Námitka tedy naprosto postrádá jakoukoli argumentaci, natož argumentaci relevantní z hlediska ústavního práva.
V souhrnu lze říci, že ústavní stížnost je polemikou se závěry obecných soudů a vyjádřením odlišného názoru stěžovatelky, který ovšem není dostatečně argumentačně podložen. Stěžovatelce se nepodařilo prokázat zásah do jejích základních práv a Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti nerozhodoval Ústavní soud samostatným usnesením o návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. června 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu