ECLI:CZ:US:2007:4.US.1179.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1179/07
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. N., soudního exekutora, zastoupeného Mgr. R. F., směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2007, č.j. 54Co 1/2007-50, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, v čl. 1, čl. 9 odst. 1, čl. 11 odst. 1, odst. 4 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 bodu 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným rozhodnutím potvrdil odvolací soud k odvolání stěžovatele usnesení soudu I. stupně v rozsahu výroku II., kterým bylo povinné uloženo uhradit stěžovateli jako soudnímu exekutoru náklady exekuce.
Stěžovatel proti předmětnému rozhodnutí namítá, že v případě zastavení exekuce pro nedostatek majetku znamená uložení povinnosti hradit náklady exekuce nemajetné povinné ve skutečnosti tolik, že náklady je nucen nést sám soudní exekutor. To je podle názoru stěžovatele principiálně nepřípustné. Stěžovatel především uvádí, že si je vědom současné rozhodovací praxe Ústavního soudu, která vychází ze stanoviska pléna Ústavního soudu sp.zn. Pl.ÚS -st. 23/06, a která je zcela souladná s odůvodněním napadeného rozhodnutí. Ústavní stížnost nicméně podává, aby vyčerpal všechny vnitrostátní opravné prostředky jako podmínku pro přijetí stížnosti u Evropského soudu pro lidská práva. Dále stěžovatel uplatňuje obsáhlé námitky proti citovanému stanovisku pléna Ústavního soudu. Nadto upozorňuje, že dle jeho názoru oprávněná neprověřila ani základní informace o povinné, které by mohly vést k závěru o její bonitě. Dle stěžovatele tedy není správný závěr, že zavinění na zastavení exekuce nelze na straně oprávněné shledat.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud se opakovaně zabýval obdobnými ústavními stížnostmi totožného stěžovatele (viz např. sp.zn. IV.ÚS 167/07, sp.zn. IV.ÚS 387/07, sp.zn. IV.ÚS 757/07) přičemž nemá důvod, aby se odchyloval od názoru vysloveného a rozvedeného v cit. stanovisku pléna Ústavního soudu sp.zn. Pl.ÚS -st. 23/06. Na toto stanovisko odkazuje rovněž městský soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Námitce stěžovatele v tom smyslu, že oprávněná zavinila zastavení exekuce, pak městský soud nepřisvědčil a ztotožnil se se závěrem soudu I. stupně. Jak stěžovatel sám uvedl, stanovisko Ústavního soudu k dotčené problematice je mu velmi dobře známo. Pouhý nesouhlas stěžovatele s tímto stanoviskem není důvodem, aby jej na tomto místě Ústavní soud znovu rozváděl.
S ohledem na skutečnosti výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu