ECLI:CZ:US:2007:4.US.1274.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1274/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 9. července 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti P. F., zastoupeného Mgr. Dobroslavou Pezlarovou, advokátkou, Advokátní kancelář se sídlem v Jihlavě, Jiráskova 3960/32, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2007, sp. zn. 13 Co 422/2005, a rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 1. 9. 2005, čj. 4 C 394/2004-35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 5. 2007 se P. F. (dále též "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozsudky obecných soudů, vydané v civilním řízení o zaplacení dlužných částek ze smluv o půjčce.
II.
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 1. 9. 2005 byl stěžovatel zavázán zaplatit žalobci ve stanovené lhůtě částku 13 644,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a náklady řízení (výrok II.) s odůvodněním, že splatnost půjček sjednaných stěžovatelem v pozici dlužníka s věřitelem (žalobcem) L. K. nastala dnem 5. 5. 2004, kdy mzdové nároky stěžovatele byly uspokojeny úřadem práce.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. 2. 2007 rozsudek soudu I. stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
III.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel poukázal na články 90 a 95 Ústavy České republiky a tvrdil, že napadenými rozsudky obecných soudů byla porušena základní práva zaručená Ústavou a Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"); zejména byl porušen článek 4 a článek 36 Listiny. Rovněž byl porušen článek 17 a článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod .
Svá tvrzení stěžovatel nepodložil jakoukoliv podrobnější ústavněprávní argumentací. Pouze uvedl, že se závěry obou soudů ohledně splatnosti obou žalovaných půjček nesouhlasí a zopakoval svůj vlastní odlišný právní názor na věc.
IV.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout jako zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
Důvody, pro které nalézací soud žalobě proti stěžovateli podané vyhověl a pro které odvolací soud rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil, jsou přehledně a zcela srozumitelně v napadených rozsudcích vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat. Žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem se správnými závěry obecných soudů, takže stěžovatelovy vývody důvod ke kasaci stěžovaných rozhodnutí založit nemohly. K již uvedenému Ústavní soud dodává pouze tolik, že stěžovatelem v řízení před obecnými soudy i před Ústavním soudem uplatněné právní názory opírají se o mimořádně formalistickou interpretaci jednoduchého práva; obecné soudy očividně nepochybily, když tuto interpretaci odmítly, neboť její akceptace zřetelně by vedla k nerozumnému a nespravedlivému rozhodnutí.
Z uvedených důvodů bylo podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 9. července 2007
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu