ECLI:CZ:US:2007:4.US.1376.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1376/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti společnosti FERT, a.s, IČ 260 31 931, se sídlem Soběslav, P. Bezruče 447/14, právě zastoupené JUDr. Antonínem Tunklem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Dačice, Komenského 6/V, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. března 2007, č.j. 9 Afs 10/2007-72, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť měla za to, že jím bylo narušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Finanční ředitelství v Českých Budějovicích rozhodnutím ze dne 1. srpna 2006, č.j. 4536/120/2006, nepovolilo přezkum daňového rozhodnutí Finančního úřadu v Soběslavi ze dne 30. ledna 2006, č.j. 3008/06/111970/2417. O správní žalobě stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí finančního ředitelství rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením tak, že žalobu odmítl (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů (výrok II.), a rozhodl o vrácení soudního poplatku stěžovatelce (výrok III.). Toto rozhodnutí napadla stěžovatelka kasační stížností o které rozhodl shora napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud tak, že stížnost zamítl (výrok I.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok II.).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že v její věci nedošlo k povolení přezkumu rozhodnutí finančního úřadu podle ustanovení §55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Uvedla, že takový přístup zakládá nerovnost, jestliže na základě ustálené judikatury správních soudů není obecně připuštěn přezkum rozhodnutí, je-li podnět podán daňovým subjektem.
V jejím případě došlo k pochybení správce daně, který v rozporu s ustanovením §24 odst. 2 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, použil místo daňové zůstatkové ceny účetní zůstatkovou cenu. Přezkum takovéhoto pochybení je podle stěžovatelky právě věcí soudů a není možné odpírat takový podnět a priori.
Vzhledem k tomu se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Poté, co Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí i s obsahem spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 170/2006, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Ústavní soud především konstatuje, že ústavní stížnost postrádá jakoukoliv ústavně právní argumentaci, vyjma tvrzení dotčených zaručených práv stěžovatelky. Při posuzování věci je ze spisu patrné, že stěžovatelka považuje Ústavní soud za další přezkumný orgán.
Stěžovatelce nebyla povolena obnova řízení v její daňové věci. Pokud příslušný finanční orgán neshledal naplnění zákonných podmínek pro přezkum daňového rozhodnutí, není skutečnost, že stěžovatelka je přesvědčena o oprávněnosti takového přezkumu, dostatečná pro jiné rozhodnutí.
Ze spisového materiálu je patrné, že důvodnost takového postupu a závěrů je zcela vysvětlena v napadeném rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích. Z rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích pak jednoznačně plyne nedůvodnost správní žaloby. V rozsudku o kasační stížnosti pak Nejvyšší správní soud na toto rozhodnutí odkázal a zabýval se rovněž institutem mimořádných opravných prostředků při správě daní a poplatků.
Přezkum rozhodnutí finančního úřadu podle §55b zákona o správě daní a poplatků je mimořádným opravným prostředkem. Jedná se o nástroj, který má sloužit k nápravě nezákonného postupu správce daně. Pokud stěžovatelka namítá, že taková okolnost nastala v její věci, konstatuje Ústavní soud, že stěžovatelce příslušel ještě i řádný opravný prostředek, kterého ovšem nevyužila. Pokud by pochybení v její věci bylo zjevné, nic stěžovatelce nebránilo podat odvolání. Pokud tak neučinila a přezkum podle §55b zákona o správě daní a poplatků má takový krok, z pohledu stěžovatelky nahradit, ovšem v mimořádné dvouleté lhůtě, neshledává Ústavní soud v postupu správního orgánu ani správních soudů žádné pochybení.
Sama skutečnost, že stěžovatelka je přesvědčena o oprávněnost svého požadavku sama neobstojí pro tvrzení o zkrácení v právu na spravedlivý proces. Toto právo totiž neznamená, že je každému zaručen přímo a bezprostředně nárok na rozhodnutí které odpovídá jeho názoru, ale že mu je zajištěno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Pokud se stěžovatelka dovolává práva na spravedlivý proces, není možné zohlednit její subjektivní představy bez přihlédnutí k objektivním okolnostem.
V postupu Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, Krajského soudu v Českých Budějovicích ani v postupu Nejvyššího správního soudu neshledal Ústavní soud žádné pochybení, které by bylo způsobilé stěžovatelku poškodit jí popsaným způsobem. Orgány veřejné moci postupovaly v řízení v souladu s příslušnými procesními předpisy a v rámci svého rozhodování nevybočily ze zákonných mezí, jimiž je řízení před nimi limitováno.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu