ECLI:CZ:US:2007:4.US.1403.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1403/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Chata Kopřivná a. s. v likvidaci, se sídlem Praha 1, Jeruzalémská 962/3 s užívaným vchodem Senovážné nám. 23, Praha 1, zastoupené Mgr. Karlem Tománkem, advokátem se sídlem Čerčany, Sokolská 505, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2007, č. j. 23 Cm 109/2005-61, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 6. 2007, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2007, č. j. 23 Cm 109/2005-61, kterým byl podle jejího přesvědčení porušen čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6. odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky.
Z předložené ústavní stížnosti a přiložené přílohy Ústavní soud zjistil, že podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 16. 5. 2005, se navrhovatel Ing. P. N. domáhal po Mgr. K. L. vydání 100 ks listinných akcií na majitele, každou v hodnotě 10.000,- Kč v pořadí 001-100 v nominální hodnotě všech akcií 1,000.000,- Kč společnosti Českomoravská železárenská a. s. v likvidaci. Podáním doručeným soudu dne 7. 7. 2006 navrhl navrhovatel přibrání dalších čtyř účastníků do řízení, a to mimo jiné i stěžovatelky a současně změnil návrh tak, že nadále požaduje, aby žalovaní 1) až 5) rukou společnou a nerozdílnou vydali navrhovateli 100 ks listinných akcií společnosti Českomoravská železárenská a. s. v likvidaci, reg. č. 000 001-000 100, o nominální hodnotě 10.000,- Kč/ks. Krajský soud v Ostravě usnesením napadeným ústavní stížností ve výroku I. přibral do řízení všechny další navržené účastníky a ve výroku II. připustil změnu návrhu, a to podle ustanovení §94 odst. 3 a §95 odst. 1 o. s. ř.
Podle názoru stěžovatelky Krajský soud v Ostravě svým rozhodnutím vytvořil nerovné postavení účastníků v řízení tím, že stěžovatelku bezdůvodně a bez návrhu přibral do řízení a doposud jí neumožnil se k věci relevantně vyjádřit, neboť stěžovatelce nebyla doručena ani žaloba, ani změna žaloby. Krajský soud tak porušil právo stěžovatelky na rovné postavení účastníků v soudním řízení a na spravedlivý proces
Ústavní soud se vždy nejdříve musí zabývat otázkou, zda jsou splněny veškeré formální náležitosti a předpoklady, požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), aby návrh na zahájení řízení mohl být považován za kvalifikovaně a řádně podanou ústavní stížnost, schopnou meritorního projednání.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Ústavní stížnost je třeba chápat jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod jednotlivce za situace, kdy právní prostředky určené k jejich ochraně byly již vyčerpány a nelze se jich jiným zákonným způsobem domáhat (srov. ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud stojí ve své rozhodovací praxi na stanovisku, že ochrana ústavnosti není, a z povahy věci ani nemůže být, pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci a za procesní prostředky k ochraně práva považuje nejen prostředky opravné, ale také (všechny) ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit.
Tvrdí-li tedy stěžovatelka, že ze strany soudu I. stupně došlo k závažným právním nedostatkům, může konečné rozhodnutí soudu I. stupně v rámci soustavy obecných soudů napadnout řádným, popř. mimořádným opravným prostředkem, neboť procesní konstrukce obsažená v o. s. ř. plně garantuje projednání a rozhodování o podaných opravných prostředcích nezávislým a nestranným soudem (§201 a násl. o. s. ř.) v souladu s čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud by se totiž posuzováním procesního usnesení o přibrání dalších účastníků do řízení a připuštěním změny návrhu dostal do pozice odvolací instituce, ačkoliv další instancí v systému všeobecného soudnictví není a nemůže být.
Napadené rozhodnutí tak není v dané fázi řízení v zásadě způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelky. Ústavní stížnost je proto ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
Vzhledem k výše uvedenému a také k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů soudkyně zpravodajka ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítla.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. června 2007
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka