ECLI:CZ:US:2007:4.US.1741.07.1
sp. zn. IV. ÚS 1741/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 16. srpna 2007 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele B. Š., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Píclem, advokátem se sídlem 301 00 Plzeň, Pod Vinicemi 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 3. 2007 sp. zn. 6 Tdo 248/2007, Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 6. 2006 sp. zn. 6 To 245/2006 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10. 4. 2006 sp. zn. 3 T 29/2006, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení rozhodnutí soudu I. a II. stupně, podáním učiněným 14. 7. 2007 ústavní stížnost rozšířil i proti usnesení Nevyššího soudu. Uvedl, že podle jeho přesvědčení všechny soudy, které v předmětné věci rozhodovaly, nesprávně právně kvalifikovaly jeho jednání konstatováním, že při něm užil násilí, když takové závěry nevyplývaly ze skutkových zjištění. Proto se cítí dotčen v právu na spravedlivý proces, zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na průběh jednání, jehož se dopustil a setrval na tvrzení, že při něm vůči poškozenému násilí nepoužil. Pokud by soudy správně zhodnotily výpověď poškozeného, pak by dospěly k závěru, že násilí použito nebylo, což by vedlo ke zmírnění kvalifikace jeho jednání i výše trestu a není vyloučeno, že by mu nebyl ukládán trest jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí nutno konstatovat, že v řízení vedeném proti stěžovateli bylo spolehlivě prokázáno, že se dopustil trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona, a to jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu §41 odst. 1 trestního zákona. Soud I. stupně, jak opodstatněně shledal i odvolací soud, který v rozsahu odvolání jeho rozsudek přezkoumal, shromáždil dostatek důkazů, jež v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu po pečlivém uvážení zhodnotil a na základě nich pak dovodil odpovídající právní kvalifikaci skutku obžalovaného, jakož i jeho odsouzení jako zvlášť nebezpečného recidivisty podle výše citovaného ustanovení trestního zákona. Nejvyšší soud pak v řízení o dovolání obviněného důvodně označil jeho námitky, týkající se úplnosti dokazování a postupu soudů při hodnocení důkazů, za irelevantní pro naplnění dovolacího důvodu a pokud jde o namítané právní vady vztahující se ke kvalifikaci trestného činu loupeže, objasnil, co bylo třeba hodnotit v konání obžalovaného jako pohrůžku bezprostředního násilí za účelem zmocnění se věci poškozeného. I zde Nejvyšší soud poukázal na přiléhavé a vyčerpávající odůvodnění rozsudku Okresního soudu Plzeň-město, s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací. Z uvedených zjištění zásah do práva, kterého se stěžovatel dovolává, shledán nebyl, v dalším lze odkázat na označená odůvodnění předmětných rozhodnutí.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. srpna 2007
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu