ECLI:CZ:US:2007:4.US.189.06
sp. zn. IV. ÚS 189/06
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 31. ledna 2007 sp. zn. IV. ÚS 189/06 ve věci ústavní stížnosti Mgr. V. U. proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. ledna 2006 č. j. 8 C 181/2005-32, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 1 360 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení.
I. Postupem Okresního soudu v Prostějově a jeho rozsudkem ze dne 11. ledna 2006 č. j. 8 C 181/2005-32 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
II. Tento rozsudek se proto zrušuje.
Odůvodnění:
I.
1. Včas podanou ústavní stížností splňující všechny formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Shora napadeným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 360 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a současně mu byla stanovena povinnost zaplatit na náhradu nákladů žalobkyně částku ve výši 6 135,50 Kč (výrok II.).
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že povinnost uvedené náhrady vznikla v souvislosti s nedoplatkem pojistného po vypovězení pojistné smlouvy. Podle tvrzení stěžovatele mu pracovníci pojišťovny (žalobkyně) sdělili pouze skutečnost, že nedoplatek existuje, nikoliv ale výši tohoto nedoplatku a ani údaj, jak a kam má dluh uhradit. Výši dlužné částky se stěžovatel dozvěděl teprve ze žaloby. Za popsaného stavu věcí proto neměl stěžovatel námitek proti uhrazení dlužné částky, nesouhlasil však s úhradou příslušenství a nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud však při řízení ve věci samé k těmto jeho námitkám nepřihlédl a rozhodl shora uvedeným způsobem.
4. Stěžovatel se domnívá, že soud měl užít korektiv "dobrých mravů" a zhodnotit s ohledem na popsané okolnosti výši přiznané náhrady nákladů. Okresní soud tak ovšem nepostupoval a s uvedenými námitkami se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vůbec nezabýval. Stěžovatel v ústavní stížnosti současně poukázal na judikaturu Ústavního soudu k právu na spravedlivý proces, podle které je rozhodování o nákladech soudního řízení integrální částí soudního řízení jako celku, a je proto nezbytné přihlížet ke všem okolnostem, které by mohly mít vliv na stanovení takové povinnosti.
5. S ohledem na tzv. bagatelní částku, jíž se řízení samo týkalo, nebyl přípustný proti rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově žádný opravný prostředek.
6. V popsaném přístupu shledal stěžovatel zkrácení ve svých základních právech, a navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
7. Za účastníka řízení Okresní soud v Prostějově se vyjádřila předsedkyně senátu 8 C. Ta uvedla, že soud vyhověl žalobě, neboť stěžovatel nerozporoval existenci dluhu vůči žalobkyni. V rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod k postupu podle ustanovení §143 nebo 150 o. s. ř. Ve zbytku odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. S ohledem na tento neměnný přístup Okresního soudu v Přerově Ústavní soud vyjádření účastníka stěžovateli k případné replice nezaslal.
II.
8. Ústavní soud předesílá, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Není součástí soustavy obecných soudů, není jim soudem nadřízeným a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, pokud postupují v souladu s principy hlavy páté Listiny. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních předpisů, jsou záležitostí obecných soudů (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 81/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, usn. č. 22).
9. Ústavní soud neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť taková činnost přísluší právě obecným soudům. Ústavní soud se tedy hmotněprávní stránkou věci nezabývá. O to více se jeho činnost zaměřuje na právní podstatu procesní stránky tak, aby právo na soudní ochranu bylo občanům zajištěno způsobem, který je uveden v čl. 36 a násl. Listiny. Proto nemůže Ústavní soud zasahovat například do provádění dokazování a výkladu skutkových zjištění učiněných soudy. Takový přístup je ovšem zachován pouze za situace, kdy obecné soudy v průběhu řízení dodržely příslušné procesní předpisy, které jim ukládají zjistit náležitě skutkový stav projednávané věci a vyvodit z něj odpovídající právní závěry.
10. Z ustálené a obecně dostupné judikatury Ústavního soudu je patrné, za jakých podmínek a okolností je Ústavní soud oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy. Jakkoliv Ústavnímu soudu nepřísluší hodnotit důkazy předložené v průběhu řízení, zastává názor, že okresní soud v daném případě nepostupoval v souladu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť nerespektoval jeden z principů spravedlivého řízení, a to princip "rovnosti zbraní". V daném případě Ústavní soud stěžovatelem namítané porušení čl. 36 Listiny shledal.
III.
11. Ústavní soud si k věci vyžádal spis Okresního soudu v Prostějově vedený pod sp. zn. 8 C 181/2005. Poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a obsahem spisu obecného soudu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
12. Ze spisu okresního soudu Ústavní soud zjistil, že žalobkyně se domáhala zaplacení nedoplatku pojistného z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, kterou stěžovatel vypověděl ke dni 15. prosince 2002. Dále je v žalobě uvedeno, že "vzhledem k tomu, že zůstala bezúspěšná snaha žalobce o zaplacení této věci, nezbývá, než se domáhat ochrany soudní".
13. Jako důkazní materiál předložila žalobkyně kopii pojistné smlouvy, kopii výpovědi a kopii žádanky o storno pojistné smlouvy.
IV.
14. Z předložených listin je zřejmé, že soud prvního stupně se skutečně nezabýval námitkami stěžovatele, které uvedl v odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu, a omezil se na jejich pouhé konstatování v odůvodnění napadeného rozsudku. Rozhodnutí soudu je tedy založeno výhradně na výše popsaném tvrzení žalobkyně, přičemž nalézací soud se nijak nevypořádal s námitkou stěžovatele, že mu žalovaná nesdělila výši jeho dluhu a ani kam má požadované prostředky poslat.
15. Ústavní soud je však přesvědčen, že samotné tvrzení žalobkyně o její bezúspěšné snaze o zaplacení pohledávky nemůže bez dalšího obstát. Okresní soud zcela pominul důkazní povinnost žalované, tedy aby ona prokázala, že její snaha byla skutečně bezúspěšná, že stěžovatele o výši dlužné částky a místě určení informovala. Bez provedení takového důkazu, a to bez ohledu na jeho výsledek, se jedná o zásah do práva na fair proces, konkrétně do práva na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny. Tyto okolnosti nejsou patrné ani ze žaloby samotné, ani z podkladů, které žalobkyně předložila Okresnímu soudu v Prostějově.
16. Jak je již výše uvedeno, žalobkyně předložila kopie pojistné smlouvy, výpovědi této smlouvy a žádanky o stornování pojistné smlouvy, nepředložila však žádný doklad, kterým by prokazovala svoji bezúspěšnou snahu o zaplacení dluhu. Žádanka o storno pojistné smlouvy pak ani není stěžovatelem podepsána, a je tedy otázka, zda byl s údaji v ní uvedenými seznámen. Po vydání platebního rozkazu podal stěžovatel odpor, v jehož odůvodnění vyjádřil své námitky k postupu žalobkyně, která mu neposkytla nezbytné informace k splacení dluhu, a proto navrhoval, aby soud při rozhodování o nákladech řízení k těmto okolnostem přihlédl.
17. Okresní soud v Prostějově však, aniž by si od žalobkyně vyžádal repliku k odporu stěžovatele, případně shromáždil jiné další informace, dotázal se účastníků řízení, zda souhlasí, aby rozhodl bez nařízení jednání. Po doručení souhlasu stěžovatele pak vydal napadený rozsudek. Námitky stěžovatele tak nebyly soudem vzaty v úvahu.
18. Popsaným postupem okresní soud porušil právo stěžovatele domáhat se stanoveným způsobem svých práv u nezávislého a nestranného soudu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny, a právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny.
19. V projednávané věci shledal čtvrtý senát Ústavního soudu pochybení okresního soudu tvrzená stěžovatelem, a proto v souladu s ustanovením §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadená rozhodnutí tohoto soudu zrušil.