ECLI:CZ:US:2007:4.US.2085.07.1
sp. zn. IV. ÚS 2085/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. října 2007 o ústavní stížnosti P. D., zastoupeného JUDr. Miroslavem Bartošem, advokátem, AK Bílinská 1, 400 01 Ústí nad Labem, proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 3. 2007, č. j. 24 T 79/2006-532, a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 3. 5. 2007, č. j. 24 T 79/2006-555, s návrhem, aby byl stěžovatel nálezem Ústavního soudu propuštěn z vazby na svobodu, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení, jimiž mělo být porušeno jeho právo na osobní svobodu dle článku 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo na obhajobu.
Z podané ústavní stížnosti a z přiložených fotokopií napadených i dalších rozhodnutí zjistil Ústavní soud, že Okresní soud v Děčíně ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 8. 3. 2007, č. j. 24 T 79/2006-532, ponechal stěžovatele ve vazbě, neboť důvod vazby dle ustanovení §67 písm. c) trestního řádu i nadále trval. Stížnost proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 3. 2007, č. j. 5 To 173/2007-546, zamítl jako opožděnou. Stěžovatel dále svou ústavní stížností napadá usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 3. 5. 2007, č. j. 24 T 79/2006-555, jímž senát složený z předsedy Mgr. Miloše Řízka a z přísedících Ing. J. N. a J. M. nebyl vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci stěžovatele. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21. 6. 2007, č. j. 5 To 380/2007-604, stížnost proti tomuto usnesení zamítl, neboť ji neshledal důvodnou.
Stěžovatel se cítí dotčen na svém právu na obhajobu, neboť Okresní soud v Děčíně nevyrozuměl obhájce o konání stěžovatelova výslechu před rozhodováním o jeho ponechání ve vazbě, přičemž stěžovatel vypovídat chtěl, avšak nebyl toho schopen z psychických důvodů bez porady s obhájcem, takže nemohl předložit další důkazy, které by pravděpodobně mohly mít podstatný vliv na rozhodování soudu. K údajné opožděnosti podání stížnosti proti rozhodnutí o ponechání ve vazbě stěžovatel namítá, že ji podal řádně a včas, ale orgány vazební věznice ji včas nepřevzaly a neodeslaly.
Ústavní soud nejprve zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, zda je podána včas a zda je přípustná k meritornímu projednání; v dané věci dospěl k závěru, že tomu tak není.
Prvotně z podané ústavní stížnosti nebylo zcela zřejmé, která rozhodnutí navrhuje stěžovatel ke kasaci; proto Ústavní soud vyzval stěžovatele k upřesnění petitu návrhu. Vzhledem k tomu, že stěžovatel v upřesněném petitu přeložil kasační požadavek toliko ohledně usnesení soudu prvého stupně a ani v doplněné ústavněprávní argumentaci se nevěnoval usnesením soudu druhé instance, nemohl Ústavní soud učinit závěr, že stěžovatel zamýšlel ve své ústavní stížnosti napadnout i tato rozhodnutí.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Stěžovatel svou ústavní stížností míří pouze proti usnesením Okresního soudu v Děčíně, ač v obou případech ve věci rozhodoval i soud druhé instance. Právě usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem jsou oněmi rozhodnutími o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli poskytuje k ochraně práva; tato musí být v prvé řadě napadena ústavní stížností. Má-li dojít k odstranění tvrzeného zásahu do stěžovatelovi ústavně garantovaných práv, nemohou tato být z přezkumu Ústavního soudu vyloučena, a to i proto, že závěry v nich obsažené tvoří se závěry prezentovanými v rozhodnutích prvostupňových jeden kompaktní celek. Mimoto, pokud by Ústavní soud shledal stěžovatelovy námitky důvodnými a přistoupil by ke kasaci napadených rozhodnutí okresního soudu, rozhodnutí krajského soudu ztratila by oporu pro svou existenci, což by odporovalo zásadě právní jistoty.
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Návrh stěžovatele, aby jej Ústavní soud nálezem propustil z vazby na svobodu, vymyká se pravomoci (slovy zákona o Ústavním soudu "příslušnosti") Ústavního soudu (srov. článek 87 Ústavy, též ustanovení §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Byl proto odmítnut dle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2007
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj