ECLI:CZ:US:2007:4.US.210.07.1
sp. zn. IV. ÚS 210/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. dubna 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti L. V., zastoupené JUDr. S. B., proti usnesení Okresního soudu v Karviné, sp.zn. 9 Nt 650/2006, a usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Karviná, pobočka v Havířově, sp.zn. 10 ZT 438/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 22.1.2007 se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její základní právo na osobní svobodu dle čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny.
Stěžovatelka je stíhána pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona. Usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 27.8.2006, sp.zn. 9 Nt 262/2006, byla vzata do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. b), písm. c) trestního řádu.
Ústavní stížností napadeným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Karviná, pobočka v Havířově, bylo podle §71 odst. 3 trestního řádu rozhodnuto, že se stěžovatelka ponechává i nadále ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. b), písm. c) trestního řádu, přičemž u důvodu vazby uvedeného v §67 psím. b) trestního řádu je splněna podmínka uvedená v §71 odst. 2 části věty druhé za středníkem trestního řádu. Napadeným rozhodnutím Okresního soudu v Karviné byla stížnost stěžovatelky zamítnuta a dále bylo rozhodnuto, že se písemný slib stěžovatelky podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu nepřijímá.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že státní zástupkyně pouze odkázala na nepravomocné rozhodnutí okresního soudu jiné spisové značky. Důvody, proč má i nadále trvat vazba koluzní, i když již uplynuly 3 měsíce, nerozvedla. Zdůvodnění dalšího trvání koluzní vazby tedy postrádá v rozporu s ustanovením §71 odst. 2 trestního řádu objektivní vylíčení skutečností zakládajících ovlivňování svědků. Pokud jde o rozhodnutí okresního soudu, tento pouze přejímá rozhodnutí státního zástupce. Obě tato rozhodnutí považuje stěžovatelka za nepřezkoumatelná a dovolává se aplikace nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 470/05.
Ústavní soud poté, co zhodnotil skutkovou a právní stránku věci, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle čl. 8 odst. 1 Listiny je osobní svoboda zaručena. Dle odstavce druhého téhož článku nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, které stanoví zákon. Ustanovení čl. 8 odst. 5 Listiny stanoví, že nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.
Ústavní soud se již mnohokrát vyjádřil k požadavkům na ústavně konformní rozhodnutí o vzetí do vazby, resp. rozhodnutí o ponechání ve vazbě. Ze základních tezí vztahujících se k projednávanému případu lze uvést následující.
Z usnesení o ponechání ve vazbě musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Pakliže odůvodnění rozhodnutí o ponechání ve vazbě neobsahuje konkrétní skutečnosti, odůvodňující obavu z naplnění některého z vazebních důvodů dle §67 trestního řádu, jsou právní závěry v rozhodnutích učiněné porušením ústavního principu zákazu libovůle. Pro všechny tři vazební důvody je v konkrétním případě rozhodující posouzení, zda obviněný svým jednáním sám zavdá příčinu k příslušné obavě nebo zda existuje taková objektivní konstelace vazebních důvodů, jež vzetí do vazby opodstatňuje. Důvod vazby předstižné je možno s ohledem na konkrétní okolnosti dovodit i z toho, že obviněný byl nezaměstnaný a trestnou činností si obstarával prostředky pro živobytí. (srov. např. nález III. ÚS 188/99, Sb.n.u. sv. č. 16, str. 157; nález I. ÚS 62/96, Sb.n.u. sv. č. 6, str. 27, usnesení III. ÚS 605/04, Sb.n.u. sv. č. 35, str. 633).
Orgány rozhodující o vazbě dospěly k závěru, že důvody vazby nadále trvají, neboť bylo zjištěno, že se stěžovatelka pokusila korespondencí z vazby ovlivňovat svědky, což zakládá vazební důvod dle §67 písm. b) trestního řádu. Důvod vazby dle §67 písm. c) je pak především dán způsobem života stěžovatelky před jejím vzetím do vazby, zejména tím, že nebyla nikde zaměstnána, neměla žádný legální příjem, nepobírala sociální dávky a údajně jí živil její přítel. Z obsahu vyšetřovacího spisu však dle jejich názoru vyplynulo podezření, že stěžovatelka získávala prostředky právě distribucí psychotropní látky.
Ústavní soud konstatuje, že dle jeho konstantní judikatury výklad znaků "konkrétních skutečností" odůvodňujících vazbu ve smyslu §67 trestního řádu je především věcí obecných soudů, které při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace té které věci musí svědomitě posoudit, zda vazba vůbec či její další trvání je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jinak (srov. nález sp. zn. III. ÚS 18/96, Sb.n.u. sv. 6, str. 145). Do těchto úvah obecných soudů se Ústavní soud cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem, tak jak stanoví čl. 8 odst. 5 Listiny. Zásah do práva stěžovatelky by představovalo zejména takové rozhodnutí, které by obsahovalo jen povšechné a obecné odůvodnění v podstatě jen citující text příslušných zákonných důvodů vazby bez odkazu na konkrétní okolnosti zakládající existenci vazebních důvodů. V projednávaném případu se však o takový případ nejedná; orgány rozhodující o ponechání ve vazbě i nadále uvádějí konkrétní skutečnosti, jež založily vazební důvody a které již byly předmětem přezkumu Ústavního soudu (usnesení Ústavního soudu ze dne 13.3.2007. sp. zn. II. ÚS 211/07). V projednávané věci tedy čtvrtý senát Ústavního soudu dospěl ke stejnému závěru jako před ním druhý senát, maje za to, že orgány rozhodující o vazbě při rozhodování o ponechání stěžovatelky ve vazbě požadavku na řádné a věci přiměřené odůvodnění dostály.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2007
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu