ECLI:CZ:US:2007:4.US.2202.07.1
sp. zn. IV. ÚS 2202/07
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti R. K. a Ing. Z. K., zastoupených JUDr. Jiřím Mazalem, advokátem se sídlem Písek, Národní svobody 26, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 6. 2007, č.j. 22 Cdo 1795/2006-178, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 11. 2005, č.j. 6 Co 922/2005-161, rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 23. 11. 2004, č.j. 4 C 704/2003-95, a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 4. 2004, č.j. 6 Co 602/2004-43, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívají se, že jimi byla porušena jejich základní práva zakotvená v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a dále v čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatelé dovozují protiústavnost všech napadených rozhodnutí a zároveň i zásah do svého práva na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě z údajné nezákonnosti rovněž napadeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 4. 2004, č.j. 6 Co 602/2004-43, kterým bylo zrušeno předchozí rozhodnutí Okresního soudu v Písku ze dne 21. 1. 2004, č.j. 4 C 704/2003-28 (dále jen "rozsudek pro uznání"), jímž bylo vyhověno žalobě stěžovatelů. V rozsudku okresního soudu navazujícím na zrušující usnesení již byla žaloba stěžovatelů zamítnuta. K odvolání stěžovatelů byl tento rozsudek odvolacím soudem potvrzen a dovolání stěžovatele Ing. Z. K. bylo odmítnuto jako nepřípustné.
Ústavní stížnost je z převážné části rekapitulací napadených rozhodnutí. K usnesení krajského soudu, kterým byl zrušen předcházející rozsudek pro uznání, stěžovatelé uvádějí, že toto je nesprávné, protože důvody, ze kterých krajský soud rozsudek zrušil, nebyly dány. Jestliže soud dospěl k názoru, že bylo třeba nejprve odstranit vady žaloby, stěžovatelé oponují, že žádné takové vady žaloba neměla. Další důvody nesprávnosti nebo neústavnosti tohoto napadeného usnesení ústavní stížnost neobsahuje. Stěžovatelé se omezují na konstatování, že dle jejich názoru je rozhodnutí nesprávné a tudíž pro ně poškozující. Návazně pak mají za to, že celé další řízení, ze kterého vzešly rozsudky, jimiž byla jejich žaloba zamítnuta, je zatíženo vadou spočívající v nezákonném zrušení rozsudku pro uznání soudu I. stupně.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelé považují všechna napadená rozhodnutí za nezákonně vydaná a ztotožňují se pouze s prvním ve věci vydaným rozhodnutím, rozsudkem pro uznání, dovozují porušení svého základního práva na spravedlivé a veřejné projednání a rozhodnutí v přiměřené lhůtě a na účinné právní prostředky nápravy právě ze skutečnosti, že řízení neskončilo již rozsudkem pro uznání. Jelikož nelze požadovat, aby důsledky nesprávného postupu soudu nesli účastníci řízení, domáhají se stěžovatelé vyslovení porušení jejich základních práv a zrušení napadených rozhodnutí. Dále žádají náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.
Ústavní stížnost je podle ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle ust. §75 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závislých na jeho uvážení.
Ve vztahu ke stěžovatelce R. K. je ústavní stížnost podána po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu, neboť stěžovatelka nepodávala proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 23. 11. 2004, č.j. 4 C 704/2003-95, odvolání a tento rozsudek jí byl doručen dne 23. 12. 2004. Zároveň je nepřípustná, neboť stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv nabízí.
Ve vztahu ke stěžovateli Ing. Z. K. je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Stěžovatel neuvádí žádné námitky, které by signalizovaly jakékoliv pochybení ze strany soudů. Jeho argumenty se omezují na vyjádření nesouhlasu s usnesením krajského soudu, kterým byl zrušen rozsudek pro uznání, k dalším napadeným rozhodnutím se pak nevyjadřuje vůbec. Jejich údajná protiústavnost má spočívat v tom, že byla vydána na základě napadeného usnesení, jímž byl zrušen rozsudek pro uznání. Ústavní soud prostudoval odůvodnění napadených rozhodnutí i připojený spis Okresního soudu v Písku sp.zn. 4 C 704/2003 a neshledal žádný zásah do základních práv stěžovatele.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelé nepředložili žádné argumenty, které by naznačovaly zásah do jejich základních práv a svobod, a Ústavní soud při přezkumu napadených rozhodnutí sám takový zásah neshledal, nezbylo mu, než, ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu