ECLI:CZ:US:2007:4.US.2351.07.1
sp. zn. IV. ÚS 2351/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. prosince 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti M. S., zastoupeného Jiřím Drápalem, advokátem, AK se sídlem Horní náměstí 5/12, 755 01 Vsetín, proti průtahům v řízení, takto:
Ústavní stížností se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti ze dne 7. 9. 2007, k výzvě Ústavního soudu doplněné podáními ze dne 18. 10. 2007 a ze dne 7. 11. 2007, stěžovatel tvrdil, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 9 P 32/88, dochází k průtahům, čímž jsou porušována práva zaručená mu Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zejména právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces a právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.
Stěžovatel uvedl, že je otcem nyní již zletilé dcery, vůči které má vyživovací povinnost. V srpnu 2004 se matka tehdy ještě nezletilé E. domáhala zvýšení výživného, stěžovatel naopak požadoval jeho snížení z důvodu změny poměrů na jeho straně. Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 26. 11. 2004 návrhu matky, k němuž se dcera E. po nabytí zletilosti připojila, vyhověl. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové dne 30. 5. 2005 rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Po provedeném dokazování okresní soud rozhodl rozsudkem ze dne 11. 7. 2007, čj. 9 P 33/88-550, 9 P a Nc 274/2004, o zvýšení výživného s účinností od 1. 9. 2003 na částku 1 800,- Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2006 na částku 2 000,- Kč měsíčně. Rozsudek nenabyl právní moci, neboť stěžovatel se proti němu odvolal; v době podání ústavní stížnosti Krajský soud v Hradci Králové o odvolání dosud nerozhodl. Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zakázal soudům obou stupňů, "aby v právní věci vedené pod sp. zn. P 32/88 docházelo k průtahům".
Z ústavní stížnosti a příloh k ní připojených rovněž vyplynulo, že stěžovatel se domáhal snížení výživného samostatnými žalobami, Okresní soud v Havlíčkově Brodě však usneseními ze dne 12. 1. 2007, čj. 7 C 139/2006-18, a ze dne 29. 8. 2007, čj. 3 C 85/2007-5, řízení o nich zastavil pro překážku litispendence z důvodu probíhajícího opatrovnického řízení pod sp. zn. 9 P 32/88. Z odvolání připojeného k ústavní stížnosti je zřejmé, že obsahuje námitky stěžovatele proti zvýšení vyživovací povinnosti a jeho návrh na snížení na částku 500,- Kč měsíčně, včetně důvodů v odvolání rozvedených.
Stavem řízení ve věci 9 P 32/88 se ke stížnosti stěžovatele zabývala i předsedkyně Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, která ji shledala důvodnou. Ve svém sdělení ze dne 29. 12. 2006, čj. Spr 3015/2006, přiloženém k ústavní stížnosti, označila prodlevy, ke kterým v řízení došlo, a konstatovala, že se tak stalo v důsledku práce ustanoveného znalce, neboť ten neplnil pokyny soudu a nevypracoval znalecký posudek v lhůtě, jak mu bylo určeno. Předsedkyně okresního soudu kvalifikovala přístup příslušné soudkyně k neplnění úkolů znalce za shovívavý a benevolentní, její nedůslednost jí vytkla a za nedostatky v její práci se stěžovateli omluvila.
Dotazem u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě a Krajském soudu v Hradci Králové Ústavní soud zjistil, že spis sp. zn. 9 P 32/88 okresní soud postoupil dne 13. 9. 2007 k vyřízení odvolání stěžovatele krajskému soudu. Zde byla věc zapsána pod sp. zn. 17 Co 484/2007 a příslušný soudce nařídil na den 10. 12. 2007 v 11.00 hod. ústní jednání.
Ústavní soud, poté co se seznámil s argumentací ústavní stížnosti a obsahem k ní připojených relevantních příloh, posoudil ústavní stížnost, vázán jejím petitem, jako neopodstatněnou.
V projednávané věci bylo jediným důvodem k předložení věci Ústavnímu soudu stěžovatelovo tvrzení, že jeho věc není vyřizována bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny). Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat proti pravomocnému rozhodnutí, vydanému v řízení, v němž byl stěžovatel (fyzická či právnická osoba) účastníkem, nebo proti jinému zásahu orgánu veřejné moci. V judikatuře Ústavního soudu jsou průtahy v řízení podřazeny pod zásah orgánu veřejné moci, kterýžto pojem Ústavní soud obecně chápe zpravidla tak, že jde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok tohoto orgánu vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci tohoto orgánu a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového "zásahu orgánu veřejné moci", neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, případně nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky (srov. nález sp. zn. III.ÚS 62/95, Sb.n.u. sv. 4, str. 243).
Domáhá-li se ústavně právní ochrany účastník soudního (či správního) řízení, které v době podání jeho ústavní stížnosti probíhalo, ale dosud nebylo ukončeno, bývá zpravidla podstatou jeho stížnostního žádání zamezení časovým prodlevám a zájem na brzkém ukončení případu vydáním meritorního rozhodnutí. Podle ustanovení §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu shledá-li Ústavní soud takovou ústavní stížnost důvodnou a vyhoví--li jí, nálezem zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práv a svobod stěžovatele pokračoval (srov. např. nález sp. zn. I.ÚS 313/97, Sb.n.u. sv. 9, str. 361 a další), případně přikáže, aby ve věci (neprodleně) jednal (srov. nález sp. zn. IV.ÚS 466/97, Sb.n.u. sv. 10, str. 251, sp. zn. II.ÚS 225/01, Sb.n.u. sv. 23, str. 35 a další), či aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením (srov. např. nález sp. zn. I.ÚS 5/96, Sb.n.u. sv. 6, str. 335 a další). Účelem zásahu Ústavního soudu je zamezení nedůvodné nečinnosti obecného soudu a příkaz k včasnému poskytování ochrany právům podle čl. 90 Ústavy.
Ve stěžovatelově případě však Ústavní soud takovým způsobem zasáhnout nemohl. Přestože neměl pochybnosti o tom, že v řízení docházelo ke zbytečným průtahům (nejméně v rozsahu zjištěném předsedkyní Okresního soudu v Havlíčkově Brodě), v době podání ústavní stížnosti již bylo řízení před nalézacím soudem, byť nepravomocně, ukončeno. Ústavní soud tak neměl prostor pro to, aby nařídil okresnímu soudu, aby ve věci neprodleně konal, neboť okresní soud tak učinil již v červenci 2007 vydáním meritorního rozhodnutí a předáním věci krajskému soudu k vyřízení odvolání. Ústavní stížnost směřující proti Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě tak v době jejího podání nemohla aktuálně napravit nežádoucí stav, neboť ten již odezněl, z čehož pak vyplynulo, že se podaný návrh nejevil jako adekvátní prostředek k ochraně stěžovatelových práv.
Co se týče ústavní stížnosti směřující proti Krajskému soudu v Hradci Králové, Ústavní soud měl za to, že odvolací soud byl v době podání ústavní stížnosti a řízení o ní činný. Ze zjištění Ústavního soudu je zřejmé, že krajský soud po obdržení spisu okresního soudu sp. zn. 9 P 32/88 s odvoláním stěžovatele v polovině září 2007 nařídil na začátek prosince 2007 ústní jednání. Stěžovatel tak má možnost před odvolacím soudem argumentovat k obhajobě svých práv a usilovat o změnu rozhodnutí soudu prvého stupně. Za této situace, kdy nic nenasvědčuje existenci zbytečných průtahů takové intenzity, že by odůvodňovalo oprávněný zásah Ústavního soudu, jeví se stěžovatelovo tvrzení o porušení čl. 38 Listiny Krajským soudem v Hradci Králové jako zjevně neopodstatněné.
Ústavní soud upozorňuje, že ústavní stížností směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci nemůže být napravován stav, kdy stěžovatel nevyužije možnosti ochrany práv daných mu právním řádem České republiky. Zákonem č. 192/2003 Sb. bylo s účinností od 1. 7. 2004 vloženo do zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ustanovení §174a, opravňující účastníka řízení, který má za to, že jeho stížnost na průtahy v řízení nebyla řádně vyřízena, podat návrh soudu, aby určil lhůtu k provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení. Od července 2004 tedy Ústavní soud váže přípustnost ústavní stížnosti na předcházející využití postupu podle citovaného ustanovení zákona o soudech a soudcích (srov. např. nález IV.ÚS 180/04, Sb.n.u., sv. 34, str. 157). Stěžovatel, ač Ústavním soudem dotázán, neuvedl, zda tento procesní prostředek k ochraně svých práv využil či nikoliv. S ohledem na současný stav řízení před obecnými soudy, jak byl popsán shora, Ústavní soud vyčerpání procesního prostředku podle ustanovení §172a zákona o soudech a soudcích dále nezkoumal, neboť nemůže-li z již vyložených důvodů vůči nalézacímu soudu efektivně zasáhnout, je řešení této otázky bez významu; ve vztahu k odvolacímu soudu nepovažoval tuto otázku na místě.
Ústavní soud se dále zabýval otázkou, jakým přínosem pro stěžovatele by bylo zkoumání postupu obecných soudů v době od zahájení řízení v roce 2004 do doby podání ústavní stížnosti, resp. do doby vydání rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě v červenci 2007. Konstatoval, že i v případě zjištěného porušení práva stěžovatele ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny by Ústavní soud nemohl jinak, než vydat nález pouze deklarující toto porušení práv, což by však pro stěžovatele nemělo žádný aktuální význam. Proto Ústavní soud pouze připomíná, že nabytím účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, bylo od 27. 4. 2006 legální definicí (§13 odst. 1 věta třetí, §22 odst. 1 věta třetí citovaného zákona) najisto postaveno, že nesprávným úředním postupem, za který stát či územní samosprávné celky nesou odpovědnost, je i porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Týmž zákonem byla do právního řádu České republiky vnesena možnost v případech neodůvodněných průtahů řízení nárokovat kromě náhrady škody i poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§31a citovaného zákona).
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2007
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu