ECLI:CZ:US:2007:4.US.253.07.2
sp. zn. IV. ÚS 253/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele P. Ch. o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2006, č.j. 22 Nd 168/2006-73, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 26. 1. 2007 doručen telefaxem učiněný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), následně doplněný písemným vyhotovením návrhu, které Ústavní soud obdržel dne 31. 1. 2007, jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky. Podání stěžovatele ovšem nesplňovalo veškeré formální a obsahové náležitosti, jak jsou vyžadovány zákonem o Ústavním soudu, neboť stěžovatel nebyl v řízení o ústavní stížnosti právně zastoupen advokátem.
Přípisem ze dne 8. 2. 2007 vyzval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad jeho podání, když v rámci této výzvy jej upozornil, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem, a to na základě plné moci, která musí být k návrhu přiložena. K tomuto odstranění vad podání mu stanovil lhůtu 7 dnů, jež počíná dnem doručení výzvy stěžovateli, s tím, že neodstranění vad v této lhůtě bude stiženo odmítnutím ústavní stížnosti stěžovatele ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Takto stěžovateli vymezenou lhůtu pro odstranění vad podání považoval Ústavní soud za přiměřenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel podal ústavní stížnost až ke konci šedesátidenní lhůty dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Zákonná šedesátidenní lhůta je ovšem plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné. Skutečnost, kterou ve svém podání uváděl stěžovatel, tedy že vede celou řadu dalších řízení před Ústavním soudem, jež mu brání, neměl Ústavní soud za onen výjimečný důvod, pro který by měla být lhůta určená k odstranění vad, resp. k podání formálně bezvadné ústavní stížnosti, prodlužována.
V reakci na přípis Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007 zaslal stěžovatel tomuto písemnost, v níž namítal, že z výzvy Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007 nelze nikterak zjistit, které právní záležitosti souzené před obecnými soudy se předmětná ústavní stížnost týká. Na tomto podkladě pak stěžovatel požádal Ústavní soud o prodloužení lhůty k odstranění vad jeho podání a současně o identifikaci rozhodnutí obecného soudu, proti němuž stěžovatelova ústavní stížnost, o níž Ústavní soud jedná pod sp. zn. IV. ÚS 253/07, směřuje. K takto naznačené písemnosti přiložil stěžovatel plnou moc, jíž zplnomocnil R. P., advokáta, k zastupování před Ústavním soudem. Tato plná moc ovšem nesplňovala zákonné požadavky na ni kladené, neboť neobsahovala podpis zmocněnce.
Přípisem ze dne 4. 4. 2007 uvědomil Ústavní soud stěžovatele, že jeho ústavní stížnost, o níž Ústavní soud jedná pod sp. zn. IV. ÚS 253/07, směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2006, č.j. 22 Nd 168/2006-73. Dále Ústavní soud tímto stěžovatele opětovně vyzval k odstranění vad jeho podání, když v rámci této výzvy jej opětovně upozornil, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem, a to na základě plné moci, která musí být k návrhu přiložena. K tomuto odstranění vad podání mu stanovil lhůtu 7 dnů, jež počíná dnem doručení výzvy stěžovateli, s tím, že neodstranění vad v této lhůtě bude stiženo odmítnutím ústavní stížnosti stěžovatele ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Takto stěžovateli vymezenou lhůtu pro odstranění vad podání považoval Ústavní soud za přiměřenou, a to z obdobných příčin, jak byly specifikovány již v jeho přípise ze dne 8. 2. 2007.
Tuto výzvu Ústavního soudu převzal stěžovatel dne 23. 4. 2007, do dne vydání tohoto rozhodnutí ovšem vytýkanou vadu jeho podání neodstranil a lhůta k odstranění vad podání stěžovatele tak uplynula marně. Na přípis Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007 stěžovatel reagoval pouze písemností, v níž se dožadoval dalšího prodloužení lhůty k odstranění vad podání. Této žádosti stěžovatele ovšem soudce zpravodaj nemohl vyhovět, neboť, jak již byl ostatně stěžovatel uvědomen v jemu zaslaných přípisech Ústavního soudu, zákonná šedesátidenní lhůta je podle soudce zpravodaje plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné. Skutečnosti, které uváděl stěžovatel, že vede celou řadu dalších řízení před Ústavním soudem, resp. že údajně došlo k protečení vody, které mu brání, nejsou oním výjimečným důvodem, pro který by měla být lhůta určená k odstranění vad prodlužována.
Pro úplnost Ústavní soud podotýká, že fakticky k prodloužení lhůty k odstranění vad podání stěžovatele došlo, jelikož Ústavní soud rozhodoval o námitce podjatosti, kterou stěžovatel vznesl vůči soudci zpravodaji. O této Ústavní soud rozhodl usnesením ze dne 20. 6. 2007. Ani v rámci takto fakticky prodloužené lhůty k odstranění vad podání nepředložil stěžovatel Ústavnímu soudu právně bezvadnou plnou moc, jež by dokladovala, že stěžovatel je v řízení o ústavní stížnosti právně zastoupen advokátem.
Za takovéhoto stavu nezbylo soudci zpravodaji než podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. července 2007
Michaela Židlická
soudce zpravodaj