ECLI:CZ:US:2007:4.US.2856.07.1
sp. zn. IV. ÚS 2856/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, ve věci stěžovatele J. D., právně zastoupeného JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, Hauerova 3, Opava, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 477/2007, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 4 To 38/2006 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 11. 2005, sp. zn. 4 T 114/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 6. 11. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Z napadeného rozsudku okresního soudu vyplývá, že stěžovatel byl uznán vinným ze spáchání trestného činu pohlavního zneužívání dle ustanovení §242 odst. 1 a §243 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovateli byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání dvou let, přičemž výkon trestu mu byl podmínečně odložen na zkušební dobu tří let.
Ve svém návrhu stěžovatel konstatuje, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími obecných soudů mělo dojít k porušení jeho základních práv, jež jsou mu garantována čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhovatel je současně toho názoru, že napadenými rozhodnutími došlo i k porušení čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i k porušení čl. 14 odst. 1, odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.
Projednávaná ústavní stížnost je prosta jakékoli ústavněprávní argumentace. Stěžovatel neuvádí, v čem konkrétně spatřuje zásah do svých ústavně zaručených práv, ale toliko v obecné rovině odkazuje na některá ustanovení Listiny či mezinárodních smluv. Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není jednou z instancí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Ústavní soud není superrevizní instancí, jejímž úkolem by bylo perfekcionisticky upravovat soudní řízení či snad přehodnocovat závěry obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Z napadených rozhodnutí je zřejmé z jakých skutkových okolností soudy vyšly, jakou právní úpravou se řídily a k jakým právním závěrům dospěly, přičemž z ústavně právního hlediska jim není čeho vytknout.
Podle článku 36 odst. 1 Listiny, jehož porušení stěžovatel mimo jiné namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273).
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2007
Miloslav Výborný
předseda senátu