ECLI:CZ:US:2007:4.US.360.06
sp. zn. IV. ÚS 360/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. H., právně zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře České Budějovice, Dr. Bureše 1185/1, směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. dubna 2006, sp. zn. 23 To 225/2005, a Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. prosince 2005, sp. zn. 31 T 196/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, práva nebýt odňat zákonnému soudci podle čl. 38 odst. 1 Listiny a právo na presumpci neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny. Uvedená práva plynou rovněž z čl. 6 odst. 1, 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Shora uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b) a c) trestního zákona formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona, trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 trestního zákona, trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákona formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona, trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) trestního zákona formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona a trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 trestního zákona. S ohledem na projednávanou trestnou činnost a za sbíhající se trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá trestního zákona, spáchaného formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 trestního zákona, jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. dubna 2005, č.j. 17 T 7/2004-1753, jenž nabyl právní moci 25. července 2005, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5, byl stěžovatel odsouzen podle §140 odst. 2 trestního zákona za použití §35 odst. 2 trestního zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. dubna 2005, č.j. 17 T 7/2004-1753.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích popsaným usnesením zamítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti obšírně popsal okolnosti, které byly předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení a pro které byl shledán vinným a odsouzen. Poukázal na to, že v řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích vedeným pod sp. zn. 17 T 7/2004, v němž byla projednávaná jiná jeho trestná činnost, nebyly některé skutky, pro které byl shledán vinným napadeným rozhodnutím Okresního soudu v Českých Budějovicích, posouzeny jako trestný čin. Současně poukázal na skutečnost, že navrhoval, aby věc vedená u Krajského soudu v Českých Budějovicích byla spojena s věcí vedenou u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 43/2004, která byla později spojena s věcí Okresního soudu v Českých Budějovicích vedenou pod sp. zn. 31 T 196/2004 (napadený rozsudek).
Námitky stěžovatele v ústavní stížnosti směřují jak proti rozhodnutím napadeným v ústavní stížnosti, tak i proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 17 T 7/2004-1753. Závěrem stěžovatel shrnul, že obecné soudy dospěly ohledně jedné a téže věci k odlišným skutkovým zjištěním, důkazy z jednoho řízení nebyly použity ve druhém řízení. Zejména pokud se jednalo o výpověď stěžovatele, kterou v řízení před krajským soudem učinil v režimu utajeného svědka, ale nikoliv pod vlastním jménem. Ve skutečnosti, že jednotlivá řízení probíhala nezávisle na sobě stěžovatel shledal zkrácení ve svých právech na spravedlivý proces.
S ohledem na uvedené okolnosti se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí, v části týkající se stěžovatele, zrušil.
Poté, co Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí i dalších rozhodnutí týkajících se trestné činnosti stěžovatele, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Ústavní soud si pro posouzení věci vyžádal od Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. dubna 2005, č.j. 17 T 7/2004-1753, rozhodnutí ve věci kterou stěžovatel označoval jako souběžné řízení týkající se téže trestné činnosti, a současně rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 25. července 2005, č.j. 11 To 85/2005-1920, o odvolání v téže věci.
Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. dubna 2005, č.j. 17 T 7/2004-1753, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl shledán vinným z trestného činu padělání a pozměňování peněz, kterého se stěžovatel společně s dalším spoluobviněným měl dopouštět v přesně nezjištěných dnech v době od 6. března 2003 do zadržení a vzetí stěžovatele do vazby dne 9. září 2003. Odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze dne 25. července 2005, č.j. 11 To 85/2005-1920, zamítl.
Trestná činnost, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 17 T 7/2004-1753, se však týkala výhradně trestného činu padělání a pozměňování peněz, přičemž jinou trestnou činností stěžovatele se krajský soud ve svém rozsudku nezabýval. V témže období, kdy se stěžovatel dopouštěl distribuce padělaných peněz, se dopouštěl i další trestné činnosti, pro kterou byl shledán vinným a odsouzen shora napadeným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích. Shodnými prvky v obou případech tak zůstala doba, ve které se trestá činnost stěžovatele odehrávala, a rovněž provázanost osob, které se trestného jednání zúčastnili společně se stěžovatelem zejména jako spoluobvinění.
Argumentace stěžovatele se v projednávané věci zúžila na nesouhlas s postupem obecných soudů v uvedených řízeních, na jejich tvrzenou neprovázanost a na konstatování, že v každém řízení mu byl ustanoven jiný obhájce, což mělo znemožnit jeho efektivní obhajobu.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) a ve své judikatuře, která je obecně dostupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k řízení před těmito soudy.
Podle článku 90 Ústavy ČR jen soud, který je součástí obecných soudů, rozhoduje o otázce viny a trestu, hodnotí důkazy podle svého volného uvážení a v rámci stanoveném trestního řádu, přičemž zásada volného hodnocení důkazů je výrazem nezávislosti soudu. Pokud soud při svém rozhodnutí respektuje podmínky stanovené v §125 trestního řádu a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení znovu hodnotit, a to ani tehdy, kdyby s ním nesouhlasil. V rámci provedeného dokazování soud přezkoumatelným způsobem vyložil, na základě kterých provedených důkazů dospěl k rozhodnutí o vině stěžovatele a jakými úvahami se při tom řídil.
Jak Ústavní soud uvedl výše, neshledal, že by se řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích (sp. zn. 17 T 7/2004) a Okresním soudem v Českých Budějovicích (sp. zn. 31 T 196/2004) týkala shodné trestné činnosti s tím, že v jednom řízení by byla tato činnost posouzena odlišným způsobem než v případě druhém. Proto není v takovém tvrzení možno shledat zásah do zaručených práv stěžovatele.
V řízení, jehož rozhodnutí stěžovatel napadl v této ústavní stížnosti, se okresní soud zabýval výhradně jednotlivými v rozsudku popsanými útoky a nesledoval jinou trestnou činnost, pro kterou by byl stěžovatel souzen i v rámci jiného řízení. V rámci dokazování zjistil skutkový stav věci, o němž neměl důvodné pochybnosti. Okresní soud v Českých Budějovicích konstatoval souběh projednávané trestné činnosti stěžovatele s trestnou činností, pro kterou byl citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích již odsouzen. V rámci procesních předpisů posoudil, které okolnosti jsou právně významná pro zjištění skutkového stavu a shromážděné důkazy zhodnotil v souladu s ustanovení §2 odst. 5 trestního řádu. Své úvahy Okresní soud v Českých Budějovicích vyjádřil v odůvodnění napadeného rozsudku. Z odůvodnění je patrno, jak se vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Rovněž skutečnost, že Okresní soud v Českých Budějovicích nevyužil výpovědi stěžovatele, kterou učinil před Krajským soudem v Českých Budějovicích jako utajený svědek, není možné považovat za zkrácení stěžovatele v jeho základních právech. Bylo svobodným rozhodnutím stěžovatele vystupovat jako utajený svědek. Pokud obecné soudy nezohlednily výpověď stěžovatele, kterou učinil jako utajený svědek, respektovaly tím pouze jeho rozhodnutí vypovídat v anonymitě. Důsledky, které z toho vyplynuly, a s nimiž stěžovatel není spokojen, není možné přičítat pochybení obecných soudů.
S ohledem na tyto okolnosti Ústavní soud neshledal tvrzené zkrácení stěžovatele v citovaných základních právech.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu