ECLI:CZ:US:2007:4.US.468.07
sp. zn. IV. ÚS 468/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 19. března 2007 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele JUDr. Z. P., zastoupeného JUDr. Romanem Felixem, advokátem se sídlem 150 00 Praha 5, U Nikolajky 5, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2006 č. j. 5 As 27/2006-67, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku s tím, že se rozhodnutím ve věci jeho kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2005 č. j. 8 Ca 252/2005-35 cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, v čl. 1 Ústavy České republiky, jakož i v čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech (Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Uvedl, že byl ředitelem Policie České republiky, správy hlavního města Prahy, dne 27. 12. 2004 propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie ČR, podané odvolání proti propuštění bylo policejním prezidentem zamítnuto. Příslušné rozhodnutí obdržel dne 13. 6. 2005 a dne 10. 8. 2005 se správní žalobou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení obou citovaných rozhodnutí, a to pro jejich nezákonnost a vady řízení. Poté co Městský soud v Praze dne 14. 12. 2005 vydal usnesení č. j. 8 Ca 252/2005-35, kterým byla jeho žaloba odmítnuta dle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního, podal v předmětné věci dne 5. 1. 2006 k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost, v níž vyslovil přesvědčení, že odmítnutí jeho žaloby je nezákonné ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního. Nejvyšší správní soud se však ztotožnil s názorem Městského soudu v Praze a s jeho závěry, týkajícími se lhůty k podání návrhu na přezkum rozhodnutí ve věci propuštění funkcionáře ze služebního poměru podle §106 odst. 1 písm. d) služebního zákona a kasační stížnost zamítl. Poněvadž má stěžovatel zato, že Nejvyšší správní soud rozhodl takto na základě nedostatečného posouzení problematiky a nevzal v úvahu širší souvislosti, mající základ v základních principech právního státu, s jeho rozsudkem nemůže souhlasit.
Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud se v souladu s §103 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního zabýval tím, zda odmítnutí žaloby Městským soudem v Praze pro marné uplynutí lhůty k jejímu podání bylo po právu a opodstatněně konstatoval, že se vytýkané a stěžovatelem tvrzené nezákonnosti soud nedopustil. V odůvodnění rozsudku se pak s poukazem na §72 odst. 1 soudního řádu správního, na §106 odst. 1 písm. d) a §137 odst. 2 zák. č. 186/1992 Sb., ve znění platném v posuzovaném období (služebního zákona), jakož i na judikaturu svou i Ústavního soudu, s námitkami stěžovatele vyčerpávajícím způsobem vypořádal. Vyložil, proč jeho povinnost k podání žaloby u příslušného soudu v předmětné věci je vymezena 30-ti denní lhůtou, plynoucí od doručení napadeného rozhodnutí, když tato lhůta je stanovena s ohledem na posuzovaný případ, tj. propuštění ze služebního poměru z důvodu zakotveného v §106 písm. c) nebo d) služebního zákona, zněním §72 odst. 1 soudního řádu správního - větou "nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou." a tedy v daném případě lhůtou, určenou §137 odst. 2 služebního zákona. Na odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2007
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu